Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1551/2022

-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému P. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Příbram, náměstí T. G. Masaryka 142, o zaplacení 279 947 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. -136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je

povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 761,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Perthenové.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. -105, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 239 723 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 244 853 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 2. 2020 do 25. 2. 2020, kapitalizovaným částkou 544,12 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 239 723 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40 224,33 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. -136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 17. 12. 2017 smlouvu o revolvingové zápůjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně 110 000 Kč a zavázal se tuto částku spolu s úrokem vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši každé splátky 5 130 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 123 120 Kč, nicméně z důvodu jeho prodlení s úhradou měsíčních splátek žalobkyně ke dni 6. 1. 2020 zesplatnila celou zápůjčku.

Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tudíž se na smluvní vztah účastníků neuplatní , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy o zápůjčce a prodlení žalovaného s plněním této smlouvy došlo před 24. 4. 2020, neuplatní se na vztah účastníků ani tzv. covidová ochrana podle , o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Neshledal relevantní námitku žalovaného, že nastala rozvazovací podmínka účinnosti smlouvy o zápůjčce a uzavřel, že k jejímu naplnění podle bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce nedošlo. Přisvědčil soudu prvního stupně, který výši sjednaných úroků a smluvních pokut neshledal v rozporu s dobrými mravy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „“).

Žalobkyně pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhla zamítnutí dovolání.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost dovolání žalovaný usuzuje z toho, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení jednotlivých otázek hmotného a procesního práva, které specifikuje společně s konkrétními dovolacími důvody, přičemž má za to, že odvolací soud tyto otázky vyřešil nesprávně. Prosazuje, že napadeným rozhodnutím a postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, s tím, že podle judikatury Ústavního soudu jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , v důsledku čehož je splněna podmínka přípustnosti dovolání (v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. ). Důvodnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že (i) smlouva o zápůjčce zanikla z důvodu rozvazovací podmínky účinnosti stanovené v bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně nezaslala žalovanému oznámení o schválení zápůjčky do 60 dnů ode dne uzavření smlouvy, (ii) smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť žalovaný ji uzavřel v postavení spotřebitele a jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr, při jehož poskytnutí žalobkyně nedodržela požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a smlouva o zápůjčce nesplňuje zákonné náležitosti, (iii) smlouva o zápůjčce je tzv. formulářovou smlouvou uzavřenou adhezním způsobem dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a žalovaný byl při jejím uzavírání v postavení slabší strany, (iv) úrok ze zápůjčky je sjednán neplatně a (v) smluvní pokuta je sjednána neplatně, resp. měla být moderována dle o. z.

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud po právní stránce učinil následující závěry: (i) žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce jednoznačně jako podnikatel a není žádných pochyb o tom, že šlo o podnikatelskou zápůjčku (zápůjčka byla poskytnuta pro účely podnikání žalovaného), proto neaplikoval ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, (ii) k naplnění rozvazovací podmínky podle bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce nedošlo a (iii) smluvní úrok i smluvní pokuta nebyly ujednány v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaný sice zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce ze dne 17. 12. 2017 je platným právním jednáním, činí tak ale za užití argumentace založené výlučně na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že jeho vůle nesměřovala k uzavření podnikatelské zápůjčky, nýbrž – i když je podnikatel – chtěl uzavřít úvěr spotřebitelský, což nesprávným postupem soudu nemohl v řízení dále prokazovat. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v () , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu jsou tak jeho početné odkazy na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu vztahující se k rozlišení, zda fyzická osoba uzavírá smlouvu jako podnikatel nebo jako spotřebitel a k požadavkům na rozložení důkazního břemene ohledně prokazování tvrzených skutečností. Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalovaného, že nalézací soudy dostatečně neobjasnily, proč na žalovaného nahlížely v daném smluvním vztahu jako na podnikatele. Argumentace žalovaného, že zapůjčené finanční prostředky následně využil v rozporu s tím, jak byl účel zápůjčky sjednán ve smlouvě, je irelevantní.

Obdobně námitka, jíž prosazuje, že došlo k uplatnění rozvazovací podmínky účinnosti smlouvy o zápůjčce stanovené v bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce, je skutkové povahy, neboť jejím prostřednictvím žalovaný prosazuje svoji skutkovou verzi, zda mu žalobkyně zaslala oznámení o schválení zápůjčky. Žalovaný navíc přehlíží, že skutkový závěr o doručení oznámení o schválení zápůjčky dne 19. 12. 2017 do vlastních rukou žalovaného soudy učinily nejen na základě kopie dodejky od provozovatele poštovních služeb, ale i z dalších – žalovaným nezpochybňovaných – okolností, kupříkladu z toho, že oznámení obsahuje splátkový kalendář měsíčních splátek a číslo účtu pro hrazení splátek zápůjčky a žalovaný na jeho základě splátky po určitou relativně dlouhou dobu plnil. I touto argumentací se tak žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu jsou proto jeho odkazy na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu.

Výtkou, že se odvolací soud i soud prvního stupně nezabývaly tím, zda ho bylo možno považovat za slabší stranu ve smyslu § 433 o. z., dovolatel nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Žalovaný totiž krom holého tvrzení, že byl v postavení slabší strany, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by z pohledu důsledků z tohoto postavení vyplývajících zůstaly odvolacím soudem nepovšimnuty, a že by tak právní posouzení věci bylo neúplné (nesprávné).

Námitka, že „nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že odvolací soud shodně jako soud I. stupně posoudil úroky ze zápůjčky jako platné“, a v této souvislosti předkládaná otázka hmotného práva jako dosud neřešená, je založena výlučně na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem, že neexistoval splátkový kalendář stanovující poměr mezi splátkou jistiny a úroku. I v tomto směru se dovolatel domáhá revize právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že smluvní pokuta netvoří příslušenství pohledávky, jedná se o samostatný zajišťovací institut (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. ). Žalobkyní v tomto řízení požadované smluvní pokuty svou výší nedosahují zákonného limitu (tzv. bagatelnost). V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2019). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně provedené s účinností od 30. 9. 2017 Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. ) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků (mimo nároky ze spotřebitelských smluv a z pracovněprávních vztahů) se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50.000 Kč (viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. ). Jelikož ve vztahu k požadavkům žalobkyně na úhradu smluvních pokut se tedy jedná o částky nedosahující zákonného limitu, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

Žalovaný sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení žádnou argumentaci nevznesl; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 23. 11. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu