Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2844/2022

28 Cdo 2844/2022-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: F. K., nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. PhDr. Ladou Hvizdákovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 413/53, proti žalovaným: 1) F. B., nar. XY, bytem XY, a 2) P. P., nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Ondřejem Křičkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, o 138 711 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2022, č. j. -117, takto:

I. Dovolání seodmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2022, č. j. -117, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2021, č. j. -104, změnil tak, že žalovaným uložil, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili 138 711 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaní podali dovolání. Za dovolacím soudem dosud neřešenou měli otázku, zda jim bezdůvodné obohacení následkem protiprávního užití cizí hodnoty – užívání hydraulického zvedáku – vznikalo i za dobu soudního řízení, v němž se žalobce vůči nim domáhal vydání předmětné movité věci (žalobě bylo vyhověno poté, co odvolací soud dovodil, že nebylo prokázáno uzavření ústní kupní smlouvy, na jejímž základě měl být dotčený zvedák převeden žalobcem na prvního žalovaného), a za dobu, po niž tato věc v exekučním řízení vedeném třetím subjektem (coby oprávněným) vůči žalobci (jakožto povinnému) byla soudním exekutorem pojata do soupisu exekuovaných movitých věcí. Vytýkali též nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí a zpochybňovali aplikaci ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), při určování výše vzniklého bezdůvodného obohacení.

3. Podle zákona , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i ustálenou rozhodovací praxí pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Bezdůvodné obohacení je tedy objektivním stavem, jenž co do svého vzniku zásadně není ovlivněn subjektivními okolnostmi, mezi něž se na straně obohaceného řadí dobrá víra, respektive absence povědomí o tom, že získává na úkor ochuzeného majetkový prospěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. , ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. , a ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. ; Petrov, J. In: Hulmák, M. a kol.: VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k , marg. č. 47 – 49 a 148) ; subjektivní okolnosti však mohou mít význam pro určení rozsahu, v jakém je obohacený povinen bezdůvodné obohacení vydat (srovnej až 3004 , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“).

5. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze skutkového zjištění, že dovolatelé v období od 30. 11. 2016 do 26. 4. 2021 měli předmětný žalobcem vlastněný hydraulický zvedák v držení a používali jej (aniž je k tomu opravňoval způsobilý občanskoprávní titul) při provozování svého podnikání, uzavřel, že jim tím (bez ohledu na probíhající soudní řízení o vydání dotčené movité věci či její pojetí do soupisu exekuovaných movitých věcí) na úkor vlastníka (žalobce) vznikalo bezdůvodné obohacení – následkem protiprávního užití cizí hodnoty (§ 2991 odst. 2 o. z.) – pročež mu musí vydat, oč se na jeho úkor obohatili, je jeho rozhodnutí zcela konformní s ustálenou judikatorní praxí dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) zdůrazňující objektivní povahu bezdůvodného obohacení; dovolatelům přitom nesvědčí ani subjektivní okolnosti (§ 3000 a násl. o. z.), jestliže za řízení (vzdor jejich tvrzení) nevyšlo najevo, že by snad, byť neplatně či putativně, sjednali smlouvu, na jejímž základě měli k věci nabýt vlastnické nebo alespoň užívací právo.

6. Možnost určení výše bezdůvodného obohacení prostřednictvím volné úvahy soudu ve smyslu pak dovolatelé zpochybňují, aniž v uvedeném směru vymezili předpoklady přípustnosti podaného dovolání (nespecifikovali, zda tím kladou otázku řešenou odvolacím soudem odchylně od dosavadní judikatury dovolacího soudu či judikaturou dosud neřešenou nebo řešenou rozdílně, případně, zda jde o otázku, jež má být oproti dosavadní judikatuře dovolacího soudu vyřešena jinak), dovolání je tudíž v této části neprojednatelné ( ). Odvolací soud ostatně výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání věci bez právního důvodu (protiprávním užití cizí hodnoty) stanovil v souladu s ustálenou judikaturou peněžitou částkou odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož konkluze jsou použitelné i v režimu , , ve znění pozdějších předpisů; k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , a ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. ). Určení výše bezdůvodného obohacení i za využití volné úvahy v intencích pak judikatura a priori nevylučuje (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. ).

7. Vytýkají-li dovolatelé, že rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť odvolací soud navzdory svému odlišnému právnímu názoru nezopakoval dokazování, dlužno předně uvést, že daná námitka vystihuje případ vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) ovšem může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej ). K vadám řízení dovolací soud ve smyslu ustanovení přihlédne jen tehdy, pokud z jiných důvodů shledá dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). O takový případ však v projednávané věci nejde. Rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení, anebo kdyby dané rozhodnutí nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. , či ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 136/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelé si přitom za řízení před odvolacím soudem museli být vědomi odvolací argumentace žalobce podpořené odkazy na vyjádření realitní kanceláře Jaroš Real Estate, s.r.o. či soudního znalce Jiřího Boskovce (v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodí-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakuje – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. ), o něž odvolací soud opřel i svou volnou úvahu o minimální možné výši nájemného za užívání obdobné movité věci, a za jejichž užití, aplikuje ustanovení , určil vzniklé bezdůvodné obohacení.

8. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

9. Napadají-li snad dovolatelé rozsudek odvolacího soudu též v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňují; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání přípustné není (srov. ).

10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 11. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu