Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2463/2012

U S N E S E N Í

J. P.

Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti

se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 217/42, IČO 00005886, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru,

vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012 č. j. -77, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.1.2012 č. j. -77, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26.5.2011 č. j. -60, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „výpověď daná žalobci žalovaným dne 14.6.2010 a doručená žalobci dne 15.6.2010 je neplatná“), není přípustné podle ustanovení [tj. , , ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobce sice v dovolání uvádí zejména, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že „u žalovaného došlo k rozsáhlým organizačním změnám, v jejichž důsledku bylo pracovní místo žalobce zrušeno“, nově vytvořené pracovní místo „vedoucí provozu II“ v rámci nové organizační struktury je odlišné od pracovního místa zastávaného žalobcem, a žalobce se tak stal nadbytečným; a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) k těmto skutkovým zjištěním dospěl; a rovněž namítá vadu řízení ve smyslu ustanovení spočívající podle jeho názoru mj. v tom, že odvolací soud

neprovedl

žalobcem navržené důkazy

(zejména důkazy, kterými prokazoval shodu jeho náplně práce jako výpravčího III a vedoucího provozu – např. vnitřní předpisy žalovaného, pokyn vedoucího jednotky č. 8/2009, pokyn č. 3/2009 – výpravárenská činnost, účinný od 2.11.2009 a pokyn č. 39-2010-00 výpravárenská činnost, účinný od 1.7.2010).

Podstatou námitek dovolatele je

tak

nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, neboť odvolacímu soudu zejména vytýká, že sice zopakoval dokazování „třemi listinami“ ohledně pracovní náplně žalobce, neboť „shledal, že soud prvního stupně z nich nezjistil vše, co jimi mohlo být zjištěno“, avšak, nezopakoval-li „ostatní důkazy“, byl „rozsah zopakování dokazování“ odvolacím soudem „nedostačující“. Tyto námitky však nemohou obstát, neboť názor, na který dovolatel v této souvislosti poukazuje, že, chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, musí důkazy provedené soudem prvního stupně opakovat, případně doplnit, má totiž místo pouze v případě, že toto zjištění vyplývá z výpovědí účastníků nebo svědků. Zde se totiž projevuje zásada přímosti a ústnosti, jíž je občanské soudní řízení ovládáno ( ), neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6.1968 sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 62, ročník 1968). O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť odvolací soud dospěl k jinému skutkovému zjištění na základě hodnocení pouze listinných důkazů („popisem pracovní náplně funkce výpravčí III ze dne 1.2.2008“, „Pověřením k zastupování funkce vedoucího oddělení 120410 Řidiči ze dne 1.1.2010“ a „typovým popisem pracovní funkce vedoucí provozu II ze dne 1.7.2010“

). U těchto důkazních prostředků – listin ( ) je vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení jejich věrohodnosti vyloučen, a proto není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, příp. doplnil; skutková zjištění odvolacího soudu, odlišná od skutkového závěru soudu prvního stupně, lze tedy považovat za podložená - tj. respektující zásady dokazování v odvolacím řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2011 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2007 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2007 sp. zn. ).

Zároveň žalobce v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale jen dovolacích důvodů podle ustanovení a , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a – jak je zřejmé již ze znění ustanovení -

nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu