Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2869/2022

25 Cdo 2869/2022-541

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: D. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Martinem Hejzlarem, advokátem se sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2, proti žalovaným: 1. P. H., narozený XY, a 2. D. H., narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, o splnění povinnosti - uvedení plotu do předchozího stavu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. -482, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. -482, k odvolání všech účastníků částečně změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 2. 2021, č. j. -298, tak, že zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost doložit zámkovou dlažbu, která je položena mezi ploty žalovaných směrem k plotu žalobkyně, a dále povinnost vyspárovat a zrušit stávající zásyp mezi zámkovou dlažbou a plotovou zdí, potvrdil jej v zamítavém výroku ohledně dalších podrobně vymezených nároků na stavební úpravy plotů, odmítl odvolání žalobkyně proti výroku o jejím právu na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyně se domáhala uložení povinností, jež měly představovat uvedení plotu do původního stavu a napravení vzniklé škody, s poukazem na to, že žalovaní výstavbou zděného plotu zasáhli do jejího vlastnického práva a poškodili plot v jejím vlastnictví. Odvolací soud poté, co zopakoval a doplnil dokazování proběhlé před soudem prvního stupně, konstatoval, že žalobkyně ani po poučení podle neprokázala, že škoda na plotě vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaných. Požadované stavební úpravy navíc nemohly vést k odstranění tvrzené škody, respektive k uvedení plotu do předešlého stavu.

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně všem jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného a procesního práva, jež doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Zrekapitulovala závěry rozhodnutí soudů obou stupňů a stěžejní skutečnosti a vytkla soudům, že nerespektovaly požadavky na řádné hodnocení důkazů ve smyslu ; pokud by podle tohoto ustanovení hodnotily důkazy ve vzájemné souvislosti a přihlížely ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně tvrzení účastníků, musely by dospět k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Místo toho však při hodnocení důkazů preferovaly stranu žalovanou, uvěřily posudku soudem ustanoveného znalce B., jenž je neúplný, nesprávný, založený na domněnkách a neobsahuje objektivní znalecký závěr. Tento nepřesvědčivý posudek byl soudy upřednostněn oproti jí předloženému posudku H. a jeho doplnění, aniž by přitom byl vyžádán posudek revizní. Soudy tedy nezjistily objektivní skutkový stav a zasáhly do majetkových práv dovolatelky. Rovněž tak neakceptovaly dostatek skutkových tvrzení a důkazních návrhů pro rozhodnutí ve věci, čímž ve výsledku zasáhly do práva dovolatelky na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, a porušily její vlastnické právo ve smyslu d. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a žalobě vyhověl, případně rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání zpochybnili opodstatněnost dovolacích argumentů i přípustnost podaného dovolání a navrhli, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné.

Ve vztahu k výroku napadeného rozsudku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobkyně proti pro ni příznivému nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , jelikož podle je proti takovému rozhodnutí přípustná žaloba pro zmatečnost. Ve vztahu ke zbylé části rozhodnutí pak dovolání není přípustné podle

Dovolatelka neformuluje právní otázku, jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle , a to ani z oblasti hmotného, ani procesního práva. Přichází jen s kritikou procesního postupu při zjišťování rozhodných skutečností a hodnocení znaleckých posudků, avšak k vadám řízení, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci, je Nejvyšší soud oprávněn přihlížet jen u přípustného dovolání (viz ). Ostatně i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 28. 11. 2017, , na něž pak navázal i ve své další rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. ), zdůraznil, že ve spojení s a y vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, a to případně jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu. Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , bod 37, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ), kterou však v dané věci dovolatelka nevymezuje.

Podle ustálené soudní praxe je úkolem soudu při dokazování, aby znalecký posudek náležitě zhodnotil, a to především, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. , a judikaturu v něm odkazovanou). Je tak na nalézacím soudu, aby uvážil objektivnost, přesvědčivost a podloženost posudku a konfrontoval jej případně i s dalšími důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. ), aniž by nesouhlas se závěry posudku byl sám o sobě důvodem pro nezbytné vypracování posudku revizního (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ). Soudy obou stupňů se přitom hodnocením obou posudků důsledně zabývaly a svůj náhled přesvědčivě vyložily v odůvodnění rozhodnutí (odvolací soud i za pomocí odkazu na příslušnou část rozsudku soudu prvního stupně). Okolnost, že hodnocení důkazů vyzní ve prospěch jedné ze stran sporného řízení před civilními soudy, je obvyklým jevem, z nějž nelze dovozovat zásah do procesních či jiných práv účastníků. Proto tedy v postupu soudů při hodnocení důkazů a jejích vypořádání v odůvodněních rozhodnutí není důvodu spatřovat zásah do práva na spravedlivý proces (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ), jež není garancí úspěchu účastníka ve věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. ).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle odmítl dovolání jako nepřípustné ve smyslu

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí

V Brně dne 11. 11. 2022

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu