Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
119818.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 897/22
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky SUN EU s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Pod altánem 2406/48, zastoupené Mgr. Pavolem Riškem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2573/2021 -898 ze dne 20. 1. 2022, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 18/2020 -785 ze dne 14. 4. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 71 Cm 343/2015 -608 ze dne 3. 9. 2019, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Antonína Vaňka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelce bylo nadepsaným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi na vypořádacím podílu jeho účasti ve společnosti 15 232 853,20 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek nadepsaným usnesením potvrdil a uložil stěžovatelce nahradit náklady odvolacího řízení. Stěžovatelka byla částečně úspěšná s dovoláním u Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud"), který zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu v rozsahu povinnosti zaplatit částku 4 500 000 Kč s příslušenstvím (pohledávka stěžovatelky navržená k započtení) i povinnosti nahradit náklady řízení a vrátil věc nalézacímu soudu dalšímu řízení.
2. Včasnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
3. Přípustná je ústavní stížnost pouze v části směřující proti pravomocně uložené platební povinnosti, ve vztahu k níž bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto. Jelikož části dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vyhověl a vrátil věc k dalšímu řízení před obecnými soudy, není dosud naplněna podmínka § 75 zákona o Ústavním soudu a v této části je tudíž ústavní stížnost nepřípustná. V přípustné části je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatelka vznáší námitky proti způsobu, kterým nalézací soud hodnotil v řízení provedené znalecké posudky a jaká skutková zjištění (týkající se výše vypořádacího podílu vedlejšího účastníka) z nich učinil. Obsahově pouze polemizuje s tím, jak obecné soudy její námitky (vznášené neúspěšně již v prvním stupni řízení) vypořádaly. Jelikož odpovědnost za výsledek soudního řízení leží na soudci, nikoli na znalci, je nutné i důkaz znaleckým posudkem, byť je učiněn na základě odborných znalostí, jimiž soudce nedisponuje, hodnotit jako každý jiný důkazní prostředek (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ). Znalecký posudek nepožívá a priori větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti [bod 30 nálezu
sp. zn. III. ÚS 2253/13
ze dne 9. 1. 2014 (N 3/72 SbNU 41)].
5. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, zda nejsou v rozporu s ostatními důkazy a zda jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby mohl soud znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit na podání odborného závěru; soud musí mít možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k nim dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 ze dne 21. 10. 2009).
6. Všem uvedeným požadavkům, podstatným z pohledu čl. 36 odst. 1 Listin y, obecné soudy (zejména soud nalézací) dostály; stěžovatelce se nedaří zpochybnit jejich náležitě odůvodněné skutkové i právní závěry. Ústavní soud není další přezkumnou instancí soustavy obecných soudů; nemá proto důvod (ani pravomoc) zasahovat do pečlivě odůvodněné rozhodovací činnosti nezávislých obecných soudů. Současně platí, že čl. 36 odst. 1 Listin y nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle jeho představ, ale "jen" nestranné posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Jak je patrno ze spisu, odvolací soud se k námitce stěžovatelky zabýval i případnou podjatostí rozhodující soudkyně, kterou neshledal důvodnou. Podle Ústavního soudu se stěžovatelce všech záruk spravedlivého procesu v řízení dostalo.
7. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti, který sdílí osud ústavní stížnosti, Ústavní soud s ohledem na brzké vyřízení věci samostatně nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu