Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 928/2022

5 Tdo 928/2022-252

USNESENÍ

M. B.

,

nar. XY v XY, bytem XY, proti

rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích

ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. B.

odmítá

.

Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle a , 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a uhradil přitom podle svých sil během zkušební doby škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byl podle , 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle tr. ř. a tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Skutek, v němž byl spatřován uvedený trestný čin, spočíval podle rozsudku soudu prvního stupně (ve stručnosti uvedeno) v usmrcení cyklisty stojícího při pravém kraji vozovky.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to konkrétně jeho

výroku o náhradě škody, podali odvolání pouze poškození. O nich rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích svým rozsudkem ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , následovně. Z podnětu poškozené A. S. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy týkající se této poškozené a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu sám podle § 228 a § 229 tr. ř. rozhodl o jejích nárocích. Odvolání ostatních poškozených zamítl podle § 256 tr. ř.

II. Dovolání obviněného

3. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí soudu druhého stupně podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení.

4. Obviněný ve svém dovolání brojil proti přiznanému nároku poškozené A. S. Namítal, že krajský soud přiznal této poškozené základní částku náhrady za duševní útrapy spojenou s usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z., aniž by zohlednil spoluzavinění poškozeného M. S. Obviněný nesouhlasil s argumentací soudu, že poškozený sice neměl ochrannou přilbu, avšak nejednalo se z jeho strany o porušení právní povinnosti. Proti tomuto závěru se obviněný ohradil, jelikož v posuzované věci sice škoda vznikla v přímé souvislosti s jednáním obviněného, avšak poškozený podstatně přispěl k těžšímu (smrtelnému) následku tím, že neměl ochrannou přilbu.

5. Dovolatel konstatoval, že odvolací soud při svém rozhodování nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se spoluvinou poškozeného. Vzhledem k tomu, že zjišťování podílu viny poškozeného by mělo za následek provádění dalšího dokazování, což by vedlo k prodlužování trestního řízení, domníval se obviněný, že soud druhého stupně tak měl odvolání poškozené i v této části zamítnout.

6. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. a ve věci, aby sám rozhodl tak, že by poškozenou A. S. s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

III. Vyjádření k dovolání

7. K dovolání obviněného M. B. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že všechna podaná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně směřovala pouze proti výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, neboť odvolání podali pouze poškození. Z tohoto důvodu podle jeho názoru se nelze dovoláním obviněného věcně zabývat, protože takové dovolání je nepřípustné. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. a sp. zn. , která se vztahují ke zcela shodným procesním situacím. Ve smyslu uvedené judikatury rozsudek odvolacího soudu, kterým výlučně na podkladě odvolání poškozeného zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a sám o náhradě škody věcně rozhodl, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř.

8. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, a učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání také v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

IV. Posouzení přípustnosti dovolání obviněného

9. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou, zda je v dané věci vůbec dovolání přípustné. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

10. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.

11. V předmětné věci, jak bylo uvedeno shora, soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně výhradně ve výroku o náhradě škody na základě odvolání podaných poškozenými. Odvolací soud tak nepřezkoumával výroky o vině a trestu, a to ani podle § 254 odst. 2 tr. ř. (ostatně ani obviněný v dovolání takový postup nezpochybňoval). Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích tak nelze podřadit pod žádné z uvedených rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v § 265a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné.

12. Lze přitom odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných případech. Podá-li odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně tak nabyl právní moci, nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem (a to ani z důvodů uvedených v § 254 odst. 2 tr. ř.), proto je třeba i následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, posoudit jako nepřípustné (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. T 899. v sešitu 26 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2006, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. ). S těmito závěry ostatně souhlasil také Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. ).

V. Závěrečné shrnutí

13. Nejvyšší soud tedy vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že dovolání podané obviněným M. B. proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.

V Brně dne 12. 10. 2022

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.

předseda senátu