Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 765/2022

27 Cdo 765/2022-480

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce T. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, PSČ 149 00, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví družstevního bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013, č. j. -349, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, č. j. -228,

1) zamítl žalobu doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 4. 7. 1997 (ve znění jejího doplnění doručeného Městskému soudu v Praze dne 11. 7. 2003), kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému družstvu (dále jen „družstvo“) povinnost učinit v tomto rozhodnutí specifikované prohlášení o vymezení jednotek, kterým v budově č. p. XY v XY, vymezí jednotku (byt) č. 12 [dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“], a aby uzavřelo s žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce v tomto rozhodnutí specifikovaném znění (výrok I.),

2) rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a

3) zamítl návrh žalobce „na přerušení řízení do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. “ (výrok III.).

[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2013, č. j. -349, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. a ve výroku III. jej potvrdil „ve správném znění, že se zamítá návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení ve věci obnovy řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. “ (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Na řešení dovolatelem formulovaných otázek, „zda při splnění podmínek , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) [dále jen ‚zákon o vlastnictví bytů‘], požádání o převod vlastnictví k bytu a uzavření dohody o prodloužení lhůty k převodu vlastnictví k bytu vzniklo na straně člena družstva oprávněné očekávání, že se stane vlastníkem bytu, a zda obstrukční a kverulatorní odmítání družstva převést vlastnictví k bytu (jednotce) může legitimně takové očekávání omezit či ohrozit“, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. ).

[5] Odvolací soud své rozhodnutí totiž založil na závěru, že dovolatel podmínky pro vznik nároku na uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytu do jeho vlastnictví podle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nesplňuje, když dohodou dovolatele a družstva o převodu vlastnictví družstevního bytu uzavřenou dne 22. 10. 1995 (dále jen „dohoda“) byla lhůta k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů prodloužena „do roku 2002“ a posléze byl dovolatel z družstva vyloučen (viz níže).

[6] Dovolatel dále dovolacímu předkládá otázky, zda lze dohodu vyložit tak, že jejím prostřednictvím byla (pouze) prodloužena lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu podle zákona o vlastnictví bytů, a zda případný závazek družstva k převodu bytu vzniklý na základě dohody zanikl podle , obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Žádná z uvedených otázek, které podle dovolatele dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, však dovolání přípustné nečiní.

[7] Je tomu tak proto, že dospěl-li odvolací soud k závěru, podle něhož dohoda nezakládá samostatný nárok dovolatele na bezplatný převod bytové jednotky, ale byla jí toliko prodloužena lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu podle zákona o vlastnictví bytů, je jeho výklad v souladu s , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, a obch. zák., jakož i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. .

[8] S ohledem na zjištěné okolnosti nemá ani Nejvyšší soud pochyb o tom, že účelem, k jehož dosažení strany dohodu uzavřely, bylo prodloužit lhůtu k uzavření smlouvy o převodu bytu podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, když dohoda na toto ustanovení – jež možnost sjednání dohody o prodloužení této lhůty předpokládá – výslovně odkazuje. Ostatně i dovolatel – jak v žalobě, tak v jiné části dovolání (srov. citaci v odstavci [4] tohoto usnesení) – dohodu tímto způsobem vykládá.

[9] Jelikož je správný závěr odvolacího soudu, podle něhož dohoda nezakládá samostatný nárok dovolatele na bezplatný převod bytové jednotky, není s to založit přípustnost dovolání ani otázka týkající se zániku tohoto nároku.

[10] Předkládá-li dovolatel dovolacímu soudu dále právní otázky, prostřednictvím kterých napadá neplatnost svého vyloučení z družstva, pomíjí, že otázka platnosti jeho vyloučení z družstva již byla vyřešena v řízení vedeném pod sp. zn. (ve kterém Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2005, č. j. -107, zamítl návrh žalobce na prohlášení rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva za neplatné) a v jiném řízení, než v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva za neplatné (§ 231 odst. 5 obch. zák.), soud platnost vyloučení z družstva přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. , či ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. ).

[11] Na řešení ostatních dovolatelem předkládaných otázek (vymezených v části IV. dovolání) rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nespočívá, neboť s předmětem řízení v projednávané věci věcně nesouvisí (respektive souvisí pouze okrajově), a proto jejich řešení není způsobilé ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější).

[12] To platí také ve vztahu k dovolacím otázkám:

1) „Zda je přípustné, aby účastník zastoupený advokátem nebyl obesílán prostřednictvím svého právního zástupce a aby jeho právní zástupce nebyl obeslán k úřednímu jednání soudu vůbec s odůvodněním, že má svého právního zástupce vyrozumět sám a že proti takovéto praxi soudu neprotestoval?

2) Zda je přípustné jednat v nepřítomnosti účastníka, který není právně zastoupen, pokud požádal o odročení jednání a doložil, že je v den jednání na zahraniční dovolené, kterou měl sjednánu 6 měsíců před nařízeným jednáním ve věci?

3) Zda soud nemusí důkazy hodnotit jednotlivě a ve svém vzájemném souhrnu?“

[13] První ani druhá otázka dovolání nečiní přípustným proto, že situace v nich předpokládané v projednávané věci nenastaly. Právní zástupce dovolatele, který dovolatele v řízení zastupoval od podání žaloby až do právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. podání dovolatele na č. l. 402 spisu), byl (jak plyne z obsahu spisu) na jednání konaná před soudy obou stupňů vždy náležitě předvolán. Dovolatel se ostatně (s výjimkou přípravného jednání konaného 22. 7. 2004, kterého se však neúčastnil žádný z účastníků ani jejich zástupců) všech jednání v projednávané věci zúčastnil.

[14] Třetí z uvedených otázek není rovněž způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť je natolik obecná (neurčitá), že z ní nelze dovodit, jaké konkrétní vady dovolatel hodnocení důkazů odvolacímu soudu vytýká. K tomu se sluší dodat, že hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. ; dále srov. v obdobných souvislostech za mnohé např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 1).

[15] Dovolání není přípustné ani k řešení dovolatelem otevřených otázek procesního práva týkajících se údajného nevypořádání se s (jeho) tvrzeními a opomenutých důkazů, jež odvolací soud (implicite) posoudil (oproti názoru dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu.

[16] Z té se podává, že soud je povinen své rozhodnutí řádně odůvodnit a vypořádat se se všemi důkazy a rovněž i s argumentačními tvrzeními, uplatněnými účastníky řízení. Řečené přitom neznamená, že by se soud musel vypořádat s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Není totiž porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soud nebuduje vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. za mnohá rozhodnutí nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , a ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 19. 9. 2018, sen. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. , či ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. ).

[17] Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vylíčil, jaké v řízení zjištěné skutečnosti jej vedly k závěru, podle něhož nemá dovolatel nárok na to, aby s ním družstvo uzavřelo smlouvu o převodu bytové jednotky podle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů. Z jeho argumentace jednoznačně vyplývá, že dovolatel uvedený nárok nemá, neboť není členem bytového družstva, když byl rozhodnutím představenstva bytového družstva ze dne 6. 9. 2000 z družstva vyloučen, tento postup byl schválen rozhodnutím shromáždění delegátů ze dne 26. 4. 2001 a návrh dovolatele na vyslovení neplatnosti tohoto vyloučení byl pravomocně zamítnut rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2005, č. j. -107. (dovolání žalobce podané v té věci Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. ). Kromě uvedeného odvolací soud dodal, že dovolatel není ani nájemcem bytu, protože podle věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, zánikem členství v bytovém družstvu zanikl i nájem bytu.

[18] Namítá-li dovolatel v dovolání další údajné vady řízení (absence řádného odůvodnění rozhodnutí, odnětí věci zákonnému soudci, vyznačení právní moci na nepravomocný rozsudek), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v

[19] Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[20] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a družstvu tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

[21] Náklady řízení družstva sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 19. 11. 2020) podle , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži žalobce celkem 4.114 Kč.

[22] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. 10. 2022

JUDr. Filip Cileček předseda senátu