Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2972/2021

26 Cdo 2972/2021-187

USNESENÍ

S. T.

V. Š.

, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Pardubice, Smilova 547, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. února 2021, č. j. -139, takto:

I.

Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Václava Linharta, advokáta se sídlem Praha 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. července 2020, č. j. -95, uložil žalovanému povinnost vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí

„pozemek označený jako stavební parcela parcelní číslo XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemek označený jako parcela parcelní číslo XY, pozemek označený jako parcela parcelní číslo XY, vše v obci XY, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví číslo XY, pro Katastrální území XY

– dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“ (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. února 2021, č. j. -139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “).

Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), avšak s účinností od 1. ledna 2014 je obsažena v a v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vylučujícím ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle obč. zák. lze však přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. března 2015, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 16. července 2015, sp. zn. , z 5. září 2017, sp. zn. , a z 13. prosince 2017, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 20. března 2018, sp. zn. ). Za „dobré mravy“ ve smyslu obč. zák. je pak třeba podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. z 18. února 2003, sp. zn. , z 20. července 2011, sp. zn. , a z 15. března 2016, sp. zn. ) pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. V řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí z 25. října 2004, sp. zn. , či ze 7. prosince 2004, sp. zn. ) Nejvyšší soud vyložil, že východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudní praxe (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se však ustálila rovněž v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. února 2017, sp. zn. , z 24. května 2018, sp. zn. , či ze 14. ledna 2020, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 6. června 2017, sp. zn. , z 28. května 2019, sp. zn. , a ze 14. dubna 2020, sp. zn. ).

Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zásadně využitelném i v poměrech nynější právní úpravy (srov. opět již citované usnesení Nejvyššího soudu z 25. března 2015, sp. zn. , a dále též usnesení z 21. března 2018, sp. zn. ) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ) nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu současně vyplývá, že při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva odložila (srov. opět již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu z 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále též jeho rozsudek z 29. ledna 2020, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 1. prosince 2020, sp. zn. ).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se otázkou aplikace korektivu dobrých mravů podrobně zabýval. Vzal přitom v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatele, nýbrž i na straně žalobkyně, jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená; přitom specifické okolnosti na straně dovolatele zohlednil stanovením delší než zákonné lhůty k vyklizení, a to i za situace, kdy v předmětné nemovitosti bydlí bez právního důvodu již od podzimu roku 2018. Nadto je zapotřebí zdůraznit, že sociální problémy dovolatele nelze řešit na úkor žalobkyně (užíváním její nemovitosti bez právního důvodu). Konečně je v této souvislosti právně bezvýznamné, zda žalobkyně vypořádala dovolateli finanční prostředky, které měl vynaložit na rekonstrukci nemovitosti; jde o jiný nárok, který předmětem tohoto řízení nebyl. Lze uzavřít, že odvolací soud posoudil takto nastolenou otázku souladně s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v poměrech posuzované věci.

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že ve vztahu k řešení otázky rozporu výkonu práva s dobrými mravy navíc dovolatel nabídl alespoň z části jiný než soudy zjištěný skutkový stav (jehož součástí nebylo zjištění, že předmětnou nemovitost koupili účastníci také z finančních prostředků, které dovolatel získal prodejem svého bytu /cca 800.000,- Kč/). Přitom učiněná skutková zjištění nejsou – s přihlédnutím k provedenému dokazování – vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Jinými slovy řečeno, skutková zjištění mají oporu v provedených důkazech a nijak nevybočují z toho, co v běžné soudní praxi soudy z obdobných důkazů berou za zjištěno.

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolací námitky proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s bodem 4. , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 378,- Kč představující 21 % DPH – (k výši odměny advokáta viz usnesení Ústavního soudu z 24. ledna 2002, sp. zn. , a z 23. února 2016, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 10. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu