Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2281/2021

-2315

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci,se sídlem v Brně, Štýřice,Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce České národní banky, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, identifikační číslo osoby 48136450, proti žalované LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL Ltd., se sídlem v Kenilworth, 53 The Business Resource Network, Whateleys Drive, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupené JUDr. Martinem Salokou, advokátem, se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. -1853, t a k t o :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodčího nálezu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , vydaného rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., působícím u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, jímž bylo určeno, že žalovaná je vlastnicí specifikovaného portfolia 125 pohledávek jí postoupených žalobcem, a to spolu s příslušenstvím a veškerými právy souvisejícími s postoupenými pohledávkami.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. -1323, nepřipustil vstup České národní banky do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobce.

3. Soud prvního stupně uvedl, že jednak žalobce vyslovil nesouhlas s vedlejším účastenstvím České národní banky v řízení, jednak soud neshledal právní zájem vedlejší účastnice na výsledku řízení.

4. K odvolání České národní banky (dále též „ČNB“ nebo „vedlejší účastnice“) Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vedlejší účastenství České národní banky v řízení na straně žalobce je přípustné.

5. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že žalobce nevyjádřil svůj nesouhlas se vstupem České národní banky do řízení jako vedlejší účastnice. Dále upřesnil, že rozhoduje o otázce přípustnosti vedlejší intervence na základě návrhu žalované na vyslovení nepřípustnosti vedlejšího účastenství České národní banky ze dne 16. 1. 2015. Po právní stránce věci odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. , z něhož vyplývá, že při posuzování právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, ale je nutné jej posuzovat také z hlediska hodnotového a ve všech souvislostech daného případu. S ohledem na uvedený nález odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, že 1) žalobce je spořitelním družstvem ve smyslu , o spořitelních a úvěrových družstev, výsledek posuzovaného sporu se tak projeví v majetkové sféře jeho členů a klientů, že 2) proběhla výplata náhrad vkladů u žalobce jako pojištěné instituce z Garančního systému finančního trhu – Fondu pojištění vkladů, proto případné potvrzení platnosti namítaného rozhodčího nálezu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , se promítne rovněž do majetkových a právních zájmů Garančního systému finančního trhu, a že 3) vymezení dohledových pravomocí ČNB nad finančním trhem sleduje veřejný zájem na ochraně klientů, osob a institucí podnikajících na finančním trhu a na posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém. Z právně zakotveného postavení ČNB v systému dohledu nad finančním trhem a fungování Garančního systému finančního trhu vyplývá podle odvolacího soudu právní zájem ČNB na realizaci veřejného zájmu na ochraně klientů žalobce. Odvolací soud poté uzavřel, že právní zájem žalobce na vyslovení neplatnosti namítaného rozhodčího nálezu z důvodu ochrany majetku jeho členů a klientů je propojen s výše definovaným veřejným zájmem ČNB, což odůvodňuje přípustnost vedlejšího účastenství ČNB v řízení na straně žalobce. S ohledem na výše uvedené odvolací soud vedlejší účastenství ČNB na straně žalobce připustil.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž brojí proti závěru odvolacího soudu o existenci právního zájmu České národní banky na výsledku posuzovaného řízení. Podle žalované se tím odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , publikovaného pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. , a rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , publikovaného pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle žalované nebudou rozhodnutím vydaným v projednávané věci nijak dotčena práva a povinnosti vedlejší účastnice vyplývající z hmotného práva, nijak se v jejím právním postavení toto rozhodnutí příznivě neprojeví, ani jím nebude zabráněno dalšímu řízení, v němž by mohla ČNB vystupovat jako účastník řízení. Rovněž odkaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. , považuje žalovaná za nepřiléhavý, neboť se týkal zcela jiného předmětu sporu.

7. Žalovaná má dále za to, že řízení před soudy nižších stupňů bylo stiženo vadami, neboť soud prvního stupně nezaslal žalované vyjádření vedlejší účastnice k návrhu žalované na vyslovení nepřípustnosti vedlejšího účastenství ČNB ze dne 16. 1. 2015, a žalované nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem zaslán opis odvolání ze dne 16. 3. 2017 podaného Českou národní bankou proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství, což podle ní je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. . Odvolací soud nadto podle žalované v napadeném rozhodnutí pouze bez dalšího převzal tvrzení vedlejší účastnice ohledně existence právního zájmu na výsledku řízení, v důsledku čehož považuje žalovaná napadené usnesení za nepřezkoumatelné. Žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

8. K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že ačkoliv dříve zaujímal k účasti České národní banky na řízení neutrální stanovisko, nyní zastává názor, že vedlejší účastnice ve svých vyjádřeních svůj právní zájem na řízení osvědčila. Podle žalobce je právní zájem ČNB na výsledku sporu identický s jeho právním zájmem, jímž je ochrana podstatné části jeho majetku. Podle žalobce spočívá „naléhavý právní zájem“ vedlejší účastnice rovněž v tom, že kladné rozhodnutí ve věci se může pozitivně projevit v celé společnosti. Co se týká namítaných vad v procesním postupu soudu prvního stupně a odvolacího soudu, žalobce uvedl, že jak s vyjádřením ČNB ze dne 8. 6. 2015, tak s jejím odvoláním ze dne 16. 3. 2017 musela být žalovaná seznámena, neboť její právní zástupce pravidelně nahlíží do soudního spisu. Žalobce závěrem konstatoval, že v posuzované věci nebyly naplněny dovolací důvody, proto považuje dovolání za „nepřípustné/nedůvodné“ a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, nebo zamítl.

9. Česká národní banka ve svém vyjádření uvedla, že sice je ve vztahu k žalobci vrchnostenským orgánem, na druhé straně je 1) žalovanou stranou ve sporu se žalobcem o zákonnost správního rozhodnutí, které se týká odejmutí povolení působit jako družstevní záložna, 2) žalovanou stranou ve sporu o zákonnost rozhodnutí týkajícího se zamítnutí návrhu na obnovu řízení, a 3) žalovanou stranou ve sporu o náhradu škody způsobenou údajným nezákonným nařízením předběžného opatření. S ohledem na posledně zmiňované řízení o náhradu škody pak vedlejší účastnice dovozuje, že do výše vůči ní vznesených nároků se může promítnout i to, zda a do jaké míry bude žalobce úspěšný v projednávaném řízení; tato skutečnost pak svědčí o „nezpochybnitelném“ právním zájmu vedlejší účastnice na výsledku řízení. Dále Česká národní banka uvedla, že v důsledku případného vykonání rozhodčího nálezu se může podstatně snížit majetek žalobce na úkor vkladatelů a věřitelů, což nelze přehlížet již z jejího veřejnoprávního postavení a její úlohy spočívající v zajištění bezpečného fungování finančního systému České republiky. Závěrem poukázala na to, že žalovaná neztratila možnost jednat před soudy vinou procesních vad, neboť žalovaná adresně reaguje na všechny relevantní rozhodnutí i dokumenty. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl.

III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 )

,

dále jen „“.

11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky , a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

12. K doplnění dovolání ze dne 18. 3. 2022, v rozsahu nově předestřených námitek, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť bylo podáno po lhůtě pro podání dovolání, ve které jedině je možno doplnit dovolání o údaj, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo o vymezení důvodu dovolání ( a o. s. ř).

IV. Přípustnost dovolání

13. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky (a ).

14. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

15. Dovolání je přípustné pro řešení otázky existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení, neboť tuto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

16. Dovolání je důvodné.

17. Podle jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.

18. Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Vedlejší účastník má za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Vedlejší účastník je osoba odlišná od účastníka samotného, která se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňovala nebo bránila své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků (sporných stran), neboť na jeho úspěchu v řízení má právní zájem (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I., . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 605-609). Obdobně i významní představitelé zahraniční procesní teorie vycházejí z toho, že vedlejší účastník nepožaduje soudní ochranu pro sebe, nýbrž napomáhá straně řízení v tom, aby dosáhla sledovaného cíle soudní ochrany (ROSENBERG, L., SCHWAB, K.-H., GOTTWALD, P., Zivilprozessrecht. 18. vydání. Mnichov: C. H. Beck, 2018, I, s. 275, marg. č. 2).

19. Obsah pojmu právní zájem na výsledku řízení podrobně vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , v němž uvedl, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle , se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení sám o sobě nepostačuje. Nejvyšší soud vycházel při formulaci těchto závěrů především z usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. , a též ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. , jakož i z názorů, k nimž se přiklání odborná literatura (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I., . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 607-608). Za typický příklad práv a povinností hmotněprávní povahy, které mohou být rozhodnutím ve věci samé zprostředkovaně dotčena skrze právní poměr vedlejšího účastníka k účastníkovi řízení, označil Nejvyšší soud případy tzv. postihu např. podle , nebo , (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. , uvedl, že samotná ochrana veřejného zájmu není pro vstup vedlejšího účastníka do řízení dostatečná. K ochraně veřejného zájmu jsou v civilním řízení určeny zvláštní subjekty, jejichž postavení upravuje zákon (srov. postavení státního zastupitelství podle a , o zvláštních řízeních soudních, nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle téhož zákona), a účelu, kterým je ochrana veřejného zájmu, také odpovídá postavení uvedených osob v řízení, ve kterém vystupují z procesního hlediska zpravidla samostatně, a nikoli jako vedlejší účastníci některé ze stran (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ).

21. V posuzované věci odvolací soud spatřoval právní zájem České národní banky na výsledku posuzovaného řízení zejména v realizaci veřejného zájmu na ochraně klientů žalobce a na fungování Garančního systému finančního trhu. Takto definovaný veřejný zájem však sám o sobě k existenci právního zájmu na výsledku řízení ve smyslu nepostačuje, neboť se ve výše uvedeném smyslu neodráží v právním postavení vedlejší účastníka, tj. nedotýká se jeho práv a povinností. Z procesního hlediska by takový veřejný zájem byl relevantní především tehdy, jestliže by jej či jiný právní předpis artikuloval v zařazení České národní banky mezi zvláštní subjekty, jejichž účelem je ochrana veřejného zájmu v civilním řízení, což však právní předpisy nečiní.

22. V projednávané věci navíc ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů ani ze samotných tvrzení vedlejší účastnice nijak nevyplývá, že výsledek projednávaného sporu o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , může promítnout do veřejnoprávního postavení vedlejší účastnice coby veřejnoprávního dohledového orgánu nad finančním trhem a nad činností spořitelních a úvěrních družstev, a ovlivnit tak její práva a povinnosti v rámci fungování Garančního systému finančního trhu, která vyplývají z předpisů veřejného práva, zejména ze , o České národní bance, a , o spořitelních a úvěrních družstvech, obou provedených vyhláškou ČNB č. , o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.

23. Oproti názoru odvolacího soudu má Nejvyšší soud dále za to, že právní zájem České národní banky nemůže vyplývat („být propojen s“) ani ze zájmu žalobce na ochraně jeho klientů, neboť soukromý (majetkový) zájem žalobce na ochraně jeho členů je odlišný od veřejného zájmu České národní banky jako dohledového orgánu nad finančním trhem a nad činností spořitelních a úvěrních družstev. Nadto, jak již bylo Nejvyšším soudem vysloveno ve shora odkazovaném v usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , pouhý „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení sám o sobě nepostačuje. Ani tato právní konstrukce zastávaná odvolacím soudem tak k závěru o existenci právního zájmu vedlejšího účastníka ve smyslu nepostačuje.

24. Rovněž odkaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , není v této souvislosti přiléhavý, neboť v něm na rozdíl od projednávané věci Ústavní soud posuzoval právní zájem vysoké školy na výsledku sporu mezi třetími osobami o ochranu osobnosti. Ústavní soud v odkazované věci akcentoval hledisko zájmu veřejné vysoké školy na ochraně akademických práv a svobod a na ochraně politických práv jejích bývalých studentů. V řešeném případě však Nejvyšší soud neshledává v postavení a vzájemných vztazích účastníků řízení takový Ústavním soudem předvídaný mimořádný morální či lidskoprávní přesah, pro nějž by bylo nutné umožnit vstup České národní banky do řízení jako vedlejšího účastníka. Nadto sám Ústavní soud konstatuje ve své následné judikatuře, že posuzování zájmu na výsledku řízení i z jiného hlediska než právního (hodnotového, resp. přirozenoprávního) je výjimkou z pravidla, neboť ustanovení není možno podrobit nepřiměřeně extenzivnímu výkladu (srov. nález ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. ).

25. Pokud tedy odvolací soud v posuzované věci uzavřel, že právní zájem České národní banky na výsledku řízení je dán s ohledem na realizaci veřejného zájmu na ochraně klientů žalobce a na fungování Garančního systému finančního trhu, jakož i vzhledem k propojení tohoto veřejného zájmu se soukromým (majetkovým) zájmem žalobce na ochraně jeho členů a klientů, je jím provedené posouzení neúplné, a tedy nesprávné.

26. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

27. Žalovaná namítá nedostatek odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže odvolací soud pro svůj závěr o prokázání právního zájmu vycházel z argumentace České národní banky, v čemž spatřuje nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud ovšem konstantně judikuje, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což je rovněž případ napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

28. Není ani namítanou vadou řízení, že soudy nezaslaly žalované vyjádření vedlejší účastnice ze dne 8. 6. 2015 k návrhu žalované na vyslovení nepřípustnosti vedlejšího účastenství ČNB ze dne 16. 1. 2015, neboť neukládá soudu povinnost doručovat stranám vyjádření protistrany k jejich podání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. ).

29. Nejvyšší soud ovšem shledává vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ), v tom, že soud prvního stupně žalované nedoručil odvolání vedlejší účastnice ze dne 16. 3. 2017 proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2017, č. j. -1323, o nepřipuštění vedlejší účastnice do řízení, a ani odvolací soud tuto zřejmou vadu řízení nenapravil.

30. Podle věta druhá platí, že odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.

31. V případě projednávané věci o vhodnosti a účelnosti doručení odvolání svědčila již ta skutečnost, že odvolací soud považoval v odvolání obsažené argumenty ohledně prokázání právního zájmu vedlejší účastnice na výsledku řízení za relevantní a ztotožnil se s nimi do té míry, že změnil usnesení soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 8. 7. 2008 sp. zn. ). Nadto se vždy doručuje opis odvolání protistraně, pokud dosavadní vývoj sporu v řízení před soudem prvního stupně zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017 sp. zn. ), což nastalo i v tomto případě, neboť soudu byl znám negativní názor žalované na vstup České národní banky do řízení jako vedlejší účastnice prezentovaný v jejím návrhu ze dne 16. 1. 2015.

VI. Závěr

32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení zrušil.

33. V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání uváděla, že je žalovanou stranou v řízení o náhradu škody, která byla údajně způsobena jí vydaným předběžným opatřením, jež je vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. . Posledně zmiňované soukromoprávní řízení by přitom mohlo přímo ovlivnit postavení ČNB plynoucí naopak ze soukromého práva, nikoliv práva veřejného, neboť do celkového vyčíslení nároku na náhradu škody by se mohlo promítnout i to, zda a do jaké míry by byl žalobce úspěšný v posuzovaném řízení.

34. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ).

35. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. ); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. větu první, a část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu