Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2828/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ministerstva obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2015 č. j. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle a d, jakož i y. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti žalobce (vojáka z povolání) proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ministra obrany o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí náčelníka Vojenské policie ve věci náhrady škody, za jejíž vznik měl spoluodpovídat žalobce. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla uvedená rozhodnutí městského soudu, ministra obrany a náčelníka Vojenské policie zrušena a věc byla stěžovateli jako žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

2. Stěžovatel nesouhlasí s napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, v němž byl použit podle něj chybný a účelový výklad sporných otázek. Dovolává se tedy ochrany u Ústavního soudu, jehož ústavní kontrola by měla být vyrovnaná, pročež by měl dohlížet i na to, zda mechanismy rovnováhy mocí fungují, zda se jedna moc nepovyšuje nad druhou, včetně toho zda konkrétně soudní moc nepoškozuje a nešikanuje moc výkonnou, zda nevydává rozhodnutí na újmu moci výkonné.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zjevně není k podání ústavní stížnosti oprávněn.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

5. Podle je k podání ústavní stížnosti podle y oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

6. Již ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 9. 11. 1999 (ST 9/16 SbNU 372) k tomu bylo výslovně osvětleno: "Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle písm. d)y, jakož i , je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. ... Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury." Závěr, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu, respektive šířeji že k jejímu podání není aktivně legitimován orgán veřejné moci (jehož prostřednictvím stát jedná) v případech, kdy vystupuje vrchnostensky, pak byl potvrzen i v dalších rozhodnutích Ústavního soudu [příkladmo usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 2. 2002 (U 5/25 SbNU 361), usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 1. 2005 (U 2/36 SbNU 751), usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2006, usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2008 či usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 11. 2008 (U 11/51 SbNU 819); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz].

7. Stěžovatel v projednávaném případě vystupoval právě v takové pozici - jako správní, respektive služební orgán. V lidskoprávním vztahu tak byl na straně garanta, povinného, nikoli na straně oprávněného, nositele lidských práv. Nemůže se tudíž domáhat ochrany "svých" ústavně zaručených práv u Ústavního soudu, neboť žádná taková ústavně zaručená práva nemá. Ústavní stížnost není všeobecným prostředkem k dohledu nad fungováním rovnováhy mocí či prostředkem ke kontrole, zda soudní moc "nepoškozuje a nešikanuje" moc výkonnou; naopak je to prostředek k zabránění tomu, aby soudní, výkonná či zákonodárná moc "poškozovala či šikanovala" jednotlivce a jejich ústavně zaručené základní práva svobody.

8. Vzhledem k právě uvedenému byla podaná ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2015

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka