Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 127/06

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti České republiky, Ministerstva vnitra ČR, Policie České republiky, správy Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1304, 156 00 Praha 5, proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 3. 8. 2005, č. j. 75225/05/007980/8034, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení (za středníkem) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, takto:

Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení části ustanovení (za středníkem) vyhlášky "ministerstva spravedlnosti" č. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti žádá zrušení výše uvedeného platebního výměru, jakož i zrušení části ustanovení (za středníkem) , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen " ").

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených listin zjistil Ústavní soud následující. Finanční úřad pro Prahu 7 na podkladě kontroly použití prostředků státního rozpočtu u Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, dne 3. 8. 2005 vydal platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, č. j. 75225/05/007980/8034, ve výši 37.090,- Kč podle ustanovení a odst. 8 , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a podle , o správě daní a poplatků. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka nepostupovala v souladu s vyhláškou a porušila rozpočtovou kázeň, když uhradila znalečné vypočtené jak paušální částkou, tak i hodinovou sazbou dle ustanovení a vyhlášky, přestože v ustanovení stanoví, že odměna znalcům má být vypočtena paušální částkou, přičemž hodinová sazba může být ve výjimečných případech také použita, avšak nelze použít oba způsoby výpočtu současně. Stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí neodvolala a v dalších případech začala postupovat způsobem souladným s odůvodněním napadeného rozhodnutí; rovněž dotčení znalci se svého nároku nedomáhali u obecného soudu.

Stěžovatelka je přesvědčena, že v uvedené věci došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod znalců, neboť znalci, který zpracoval podle pokynu státního orgánu řádně a včas znalecký posudek, vzniklo legitimní očekávání na odměnu, tedy nárok majetkové povahy spadající pod ochranu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem finančního úřadu o nemožnosti souběhu určení odměny paušální částkou a hodinovou sazbou. Tento závěr lze prý akceptovat potud, pokud by šlo pouze o vyúčtování soudní pitvy zmiňované ve vyhlášce, avšak nikoli v případě, že znalec nad rámec pitvy provedl další úkony (účast při rekonstrukci, prohlídka zemřelého na místě nálezu, zjištění krevní skupiny, porada se spoluznalcem), které nejsou součástí pitvy a které nelze odměnit, protože na ně nepamatuje. Jestliže tedy vedle taxativně vymezených úkonů (pitva) jsou provedeny další úkony nezahrnuté do paušální odměny za pitvu, je dle názoru stěžovatelky souběh možný, a proto stěžovatelka nepovažuje napadená zjištění finančního úřadu za porušení rozpočtové kázně. Ačkoli stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva, je dle názoru stěžovatelky ústavní stížnost přípustná, protože podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Ústavní stížnost je návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [srov. ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen " ")]. Se svou ústavní stížností se tedy na Ústavní soud může obrátit pouze fyzická či právnická osoba, která je nositelkou ústavně zaručených základních práv či svobod.

Stát (Česká republika) je právnickou osobou, pokud vystupuje jako účastník právních vztahů ( , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) a může být (výjimečně) oprávněna k podání ústavní stížnosti prostřednictvím organizační složky za ni jednající jedině v případech, kdy vystupuje v pozici subjektu soukromého práva, což však není posuzovaný případ. V dané věci podává za stát ústavní stížnost organizační složka státu (nemající sama právní subjektivitu) vystupující v postavení orgánu veřejné moci, pročež z povahy této pozice nemůže se ústavní stížností zásahu Ústavního soudu domáhat. Krátce řečeno, stát či jeho organizační složky základní lidská práva jako nositelé veřejné moci nemají (srov. též např. usnesení , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 16, usn. č. 70, s. 369, a též stanovisko ) a tudíž, jak uvedeno, aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti postrádají.

Z výše vyloženého důvodu Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost dle ustanovení , a to aniž by bylo nezbytné vyjadřovat se k otázce přípustnosti ústavní stížnosti. Návrh na zrušení části ustanovení (za středníkem) , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, sleduje osud ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než jej rovněž odmítnout, a to podle ustanovení .

Vzhledem k stěžovatelkou předestřeným úvahám stran tvrzení, že "v uvedené věci došlo k zásahu do ústavně zaručených lidských práv a svobod znalců", Ústavní soud již jen jako obiter dictum připomíná, že tzv. actio popularis, ale ani jiný druh ústavní stížnosti, kterou by bylo možno podat za někoho jiného nebo jménem někoho jiného, nejsou návrhy, jež by byly známy (srov. usnesení , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, usn. č. 22, s. 259).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu