Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1997/2022

28 Cdo 1997/2022-839

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, IČ 00415090, se sídlem v Praze - Hradčanech, Strahovské nádvoří 132/1, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Lesy České republiky, s.p., IČ 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 26. září 2016, č. j. SPU496088/2016, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2022, č. j. -811, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 10. 2. 2022, č. j. -811, byl rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 12. 2018, č. j. -569, změněn tak, že se žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 26. 9. 2016, č. j. SPU 496088/2016, výrokem, dle něhož se žalobkyni vydává část pozemkové parcely č. 165/1, pozemková parcela č. 423/1, pozemková parcela č. 464/1, pozemková parcela č. 465/4 a pozemková parcela č. 772/1, vše v k. ú. Hradištko, zamítá (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda zahájení postupu podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, mělo účinky zamítavého rozhodnutí ve věci restituce majetku podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti, respektive zda postup podle zákona č. 142/1947 Sb. realizovaný před počátkem rozhodného období vylučuje spáchání majetkové křivdy podle , majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Měla za to, že se odvolací soud při řešení nadnesených otázek odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , a ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. , a od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. .

3. Účastník řízení navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně odmítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Na dovolatelkou předestřených otázkách žel rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když tento v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. , dovodil, že k nabytí předmětných pozemků státem došlo výnosem Ministerstva zemědělství ze dne 26. 1. 1948 dle zákona č. 142/1947 Sb. již před počátkem rozhodného období vymezeného od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 ( ); výsledky řízení o restitučním nároku uplatněném dle zákona č. 128/1946 Sb. za této situace na konkluzi o odnětí majetku již před počátkem rozhodného období nemohly mít vliv, tím méně nebyla-li žalobkyní uplatňovaná mimosoudní dohoda o vrácení majetku a majetkovém vypořádání nároků podle § 6 a § 7 zákona č. 128/1946 Sb. (dle skutkových zjištění soudů nižšího stupně) uzavřena.

6. Závěry odvolacího soudu přitom korespondují ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž je základním zákonným předpokladem aplikace okolnost, že k majetkové křivdě došlo v tzv. rozhodném období, jež zákonodárce vymezuje v ust. citovaného zákona a jehož počátek určil datem 25. 2. 1948, tedy datem nástupu režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. ).

7. Vytýká-li pak dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, dlužno uvést, že tím upozorňuje na vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným ( ), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Výtky dovolatelky ostatně postrádají relevanci. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu totiž nevykazuje takové deficity, aby je bylo možno označit za nepřezkoumatelné – z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu ostatně nasvědčuje tomu, že poukazovaný nedostatek nebyl závažnějším způsobem na újmu uplatnění jejích práv (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. ). Závazek odůvodnit rozhodnutí pak „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. ).

8. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

9. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům účastníka řízení, který podal vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 9. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu