Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1574/2022

20 Cdo 1574/2022-117

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. Z., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská č. 636, proti M. Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích č. 661/9, pro dlužné a běžné výživné, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2021, č. j. -85, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. -85, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. -72, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 2. 12. 2020 na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem, Exekutorský úřad Praha – východ, pod sp. zn. na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2019, č. j. -30. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je předběžné opatření vydané usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2019, č. j. -10, kterým byla povinnému uložena povinnost k úhradě pohledávky dlužného výživného ve výši 40 000 Kč (od 21. 9. 2019 do 20. 10. 2019) a běžného výživného ve výši 40 000 Kč měsíčně od 21. 10. 2019, splatného do budoucna. Exekuční titul byl následně změněn usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2019, č. j. -40, tak, že se vydává předběžné opatření, podle nějž je povinný povinen přispívat na výživu oprávněné částkou 32 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019; následně bylo předběžným opatřením stanovené výživné usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2021, č. j. -127, sníženo od 1. 9. 2020 na částku 25 000 Kč měsíčně. Odvolací soud dovodil, že exekuční řízení je vedeno na základě řádného exekučního titulu, kterým je vykonatelné předběžné opatření. Vzhledem k tomu, že v době rozhodnutí odvolacího soudu nebylo vydáno meritorní rozhodnutí, předběžné opatření nezaniklo, exekuční soud je jím vázán a nemůže jej nijak přezkoumávat a měnit. Otázka, zda je přiznání výživného v souladu s dobrými mravy v konkrétní věci je především věcí nalézacího soudu a nelze ji přezkoumávat v exekučním řízení. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle .

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud se dostatečně nezabýval námitkami povinného, směřujícími k přezkumu exekučního titulu a zastavení exekuce a porušil tak právo povinného na spravedlivý proces. V projednávané věci je vedení exekuce proti povinnému šikanózním výkonem práva a exekuce je vedena v rozporu s dobrými mravy, proto shledává důvod pro prolomení zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu a zastavení exekuce podle . Povinný svou vyživovací povinnost vůči oprávněné plní a zcela zajišťuje ve formě bydlení, stravy, hygieny, ošacení, školného a dalších nákladů na volný čas a dovolené, proto další stanovení výživného ve výši 25 000 Kč shledává jako nepřiměřené a domnívá se, že tyto dodatečné prostředky na své další náklady si oprávněná může vydělat prací. Exekučním titulem stanovené výživné je nadstandardní a neslouží k zajištění nezbytných a odůvodněných potřeb oprávněné v nezbytné míře tak, jako to předpokládá ustanovení . Požadovaná výše výživného pro oprávněnou je rovněž v rozporu s dobrými mravy z důvodu, že oprávněná povinnému projevuje zjevnou neúctu, povinným pohrdá, komunikuje s ním prostřednictvím advokáta a vnímá jej pouze jako platební objekt svých potřeb. Soudy v předcházejícím řízení nezohlednily, že výživné v projednávané věci bylo stanoveno zletilému dítěti, ve výši vyšší, než v rozsahu základních životních potřeb oprávněné, aniž by se současně oprávněná k povinnému chovala s dostatečnou úctou, kterou by měla jako dcera otci projevovat, a výživné tak bylo stanoveno v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud se měl při svém posouzení zabývat otázkou, zda bylo možné za popsaných skutkových okolností uložit povinnému povinnost hradit výživné ve výši stanovené předběžným opatřením a zda nebyly dány okolnosti, které by právo oprávněné na výživné vylučovaly. Vzhledem k tomu, že exekuční titul je v extrémním rozporu s hmotným právem a jeho výkonem by došlo k popření základních principů právního státu a zcela zjevné nespravedlnosti, měl odvolací soud exekuci v projednávané věci zastavit. Povinný dále namítá, že s ohledem na ustanovení mělo být v projednávané věci nařízeno jednání. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “ – a dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné.

4. Povinný své dovolání staví na námitce, že exekuce je vedena v rozporu se zásadami demokratického právního státu, a z tohoto důvodu dovoláním napadené rozhodnutí podle jeho názoru neobstojí. Polemizuje-li s přiměřeností a případnou tvrdostí povinností uložených exekučním titulem, nelze se těmito námitkami zabývat, neboť exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. , bod 14, 15), když uvedené jistě platí i v případě, že exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí o předběžném opatření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. ). Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. ) ve zcela výjimečných případech připouští zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) za použití ustanovení , kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl v rozporu se samotnými principy demokratického státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. ).

5. Dovolatel však neuvádí argumenty, pro které by dovolací soud měl dospět k závěru, že v posuzovaném případě exekuční titul takovým deficitem skutečně trpí. A to ani pro případ, že by se dodatečně ukázalo, že povinnost uložená předběžným opatřením nebyla odůvodněna skutečnými potřebami oprávněné. Z tvrzení povinného nijak neplyne, že on sám by byl plněním povinnosti uložené předběžným opatřením zásadně poškozen. Fakt, že plnění uložené exekučním titulem může být údajně „nevýchovné“ za situace, kdy oprávněná neprojevuje dostatečný respekt k povinnému jako k rodiči, rovněž nemůže vést k závěru o rozporu realizace exekučního titulu se zásadami demokratického právního státu.

6. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud měl za účelem posouzení jeho návrhu nařídit jednání, nelze k jeho námitce přihlížet, neboť jde o vadu řízení, ke které může dovolací soud přihlédnout pouze v případě, že je dovolání přípustné (srov. ). Nadto dovolací soud dodává, že nenařízení jednání nebylo flagrantním porušením procesních práv povinného za situace, kdy údajné nesprávnosti a nepřiměřenosti, jež povinný exekučnímu titulu v dovolání vytýká, nemohou vést k jinému závěru, než že jeho návrh na zastavení exekuce není důvodný.

7. Z uvedeného se podává, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu