Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 761/2022

-290

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně GLOBAL CARE s.r.o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, IČO 28454880, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1518/2, proti žalované FINOX s.r.o., se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, IČO 26772981, o 10.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. -204, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. -204, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 10. 9. 2020, č. j. -193, kterým zastavil řízení (pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby), dále zastavil řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků ze dne 5. 6. 2020 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přípustné.

Otázku, zda je soud povinen rozhodnout o návrhu podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), usnesením i v případě, že neshledá předpoklady pro tento postup, a rozhodnutí doručit, posoudil odvolací soud (soud prvního stupně) v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

Ustálená praxe dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , včetně rozhodnutí v něm citovaných) vychází z toho, že smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení tak, že se mu osvobození nepřiznává. V usnesení ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. ) - vydaném v jiném řízení mezi stejnými účastnicemi - Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že zvláštní usnesení podle zákona o soudních poplatcích vydává soud (jak plyne výslovně ze znění tohoto ustanovení) pouze v případě, že jsou splněny podmínky uvedené v tohoto zákona, kdy k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nedojde. V opačném případě soud o návrhu na postup podle zákona soudních poplatcích rozhodne usnesením o zastavení řízení, jež účastníku doručí. Pro úplnost je možno dodat, že podle obsahu spisu žalobkyně netvrdila ani neosvědčila žádné relevantní skutečnosti, které měly vést soud prvního stupně k postupu podle zákona o soudních poplatcích.

Výtkou, že odvolací soud (soud prvního stupně) zastavil řízení o její opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků, aniž by ji předtím vyzval k doplnění a doložení nových, dosud neuplatněných skutečností, popř. změn v jejích majetkových poměrech, a tím porušil právo na (její) spravedlivý proces a zkrátil ji na jejích procesních právech, uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení by spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu, ale jen namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám řízení, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Pro úplnost je možno dodat, že řízení namítanou vadou ani netrpí. Žalobkyně, zastoupena advokátem, si musela být vědoma skutečnosti, že žádost o osvobození od soudních poplatků (navíc podanou dva měsíce po pravomocném zamítnutí její předchozí žádosti) je třeba náležitě odůvodnit, a to i s ohledem na dosavadní průběh řízení a vydaná rozhodnutí (její předchozí žádost byla zamítnuta, neboť uvedla neúplné informace o svých majetkových poměrech, navíc svá tvrzení neprokázala), jakož i další řízení vedená žalobkyní proti žalované (např. řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. a sp. zn. ), v nichž rovněž žádala o osvobození od soudních poplatků. Navíc změnu ve svých poměrech nedoložila ani v odvolacím řízení, ačkoliv již z rozhodnutí soudu prvního stupně věděla, že tato skutečnost vedla k zastavení řízení o její opětovné žádosti.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 7. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu