Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1566/2022

30 Cdo 1566/2022-53

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně EKO Logistics s.r.o., IČO 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice– Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2021, č. j. -12, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č. j. -24, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhá vůči žalované zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, jež jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného zprvu u České inspekce životního prostředí a následně u Městského soudu v Praze. Poté, co Česká inspekce životního prostředí zahájila v souladu se svým oznámením ze dne 26. 11. 2014, č. j. ČIŽP/41/OOH/1417350.002/14/PSJ, u žalobkyně kontrolu podle a , o odpadech a o změně některých dalších zákonů, a co svým rozhodnutím ze dne 23. 4. 2015, č. j. ČIŽP/41/OOH/SR01/1417350.004/15/PSJ, uložila žalobkyni pokutu za spáchaný správní delikt, načež odvolání, které žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala, bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 2. 7. 2015, č. j. 1177/500/15,35932/ENV/15, napadla žalobkyně posledně uvedené rozhodnutí správní žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. -49, proti němuž podaná kasační stížnost byla následně zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2021, č. j. -35.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. -12, vyslovil svou místní nepříslušnost v předmětné věci (výrok I) a současně rozhodl, že tato věc bude po právní moci uvedeného usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením uvedené rozhodnutí prvostupňového soudu jako věcně správné potvrdil.

Obě tato rozhodnutí napadla žalobkyně dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle a věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).

V části, která se týkala usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle odmítl jako nepřípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka, zda je v posuzovaném případě dána místní příslušnost soudu prvního stupně k projednání předmětné věci na základě aplikace a vzhledem k umístění sídla Městského soudu v Praze, který v posuzovaném řízení rozhodoval o podané správní žalobě, a to namísto obecného soudu žalované určeného podle sídla organizační složky, jež je příslušná za žalovanou v řízení vystupovat, přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá. Vyšel-li odvolací soud při jejím řešení ze závěru, že podle lze dovodit místní příslušnost pouze toho soudu, v jehož obvodu probíhalo posuzované řízení před správním orgánem v prvním stupni, přičemž nevyužila-li žalobkyně možnost podat žalobu u takového soudu, je místně příslušným k projednání věci soud určený podle sídla organizační složky, která je podle zvláštního zákona povolána za žalovanou v řízení vystupovat, se totiž neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované zejména usnesením ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , a dále usneseními ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. , a ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. .

Žalobkyní namítané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 56/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není na danou věc použitelné, neboť se netýká náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nýbrž újmy na osobnostních právech způsobené digitálními prostředky.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, kterým se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 6. 2022

JUDr. Pavel Simon předseda senátu