Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1982/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Moniky Knapové, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, Advokátní kancelář JANÁK ZEITHAML & spol., s. r. o., se sídlem Matoušova 515/12, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. května 2015 č. j. -381, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností ze dne 2. 7. 2015, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 7. 2015, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v d (dále jen " "), jakož i právo na zákonného soudce zaručené v y.

2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") bylo v řízení o žalobě CENTRUM 3000 a. s. na vyklizení nemovitosti, směřující proti TORNO COMPANY, s. r. o., stěžovatelce a Feimu Bajrami, k námitce stěžovatelky rozhodnuto, že soudce JUDr. Pavel Vlach není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. . S odkazem na (dále jen " ") krajský soud odmítl jako nedůvodnou stěžovatelčinu námitku, která vycházela z postupu soudce a jeho rozhodování v této a jiné věci, a dále uvedl, že nelze usuzovat na přátelský vztah soudce a právního zástupce jen na základě toho, že si tykají.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že svou námitku podjatosti odůvodnila "nestandardním" chováním uvedeného soudce, k němuž došlo poté, co si na něj důvodně stěžovala kvůli průtahům v řízení, a které mělo spočívat v tom, že v jiném řízení vedeném pod sp. zn. nařídil, a to až po důrazné výzvě předsedkyně soudu, jednání, ovšem několik dnů před jeho konáním při nahlížení do spisu jí doručil usnesení, kterým dané řízení zastavil, následně nařídil jednání v dané věci (sp. zn. ), aniž by však vyčkal pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. o určení vlastnictví k nemovitostem, jichž se žaloba na vyklizení týká. Kromě toho uvedený soudce postupoval zaujatě, neboť ji nedostatečně procesně poučoval, a naopak hojil nedostatky v tvrzeních žalobce, a nedbale vedl spis. Současně upozornila na "participaci" soudce s protistranou, kterou v uvedených řízeních zastupoval JUDr. Alexandr Šoljak.

4. Krajskému soudu pak stěžovatelka vytkla nerespektování , spočívající v tom, že prováděl dokazování vyjádřením uvedeného soudce, aniž by nařídil jednání. Současně uvedla, že má podezření, že poměr soudce k věci je založen na nestandardních vztazích s JUDr. A. Šoljakem, se kterým si tyká; tykání je totiž dle stěžovatelky důkazem bližšího vztahu lidí, zvláště v případě, že se jedná o soudce a advokáta, neboť lze předpokládat, že tento vztah již dosáhl přátelské úrovně. V návaznosti na to vytkla stěžovatelka soudci řadu pochybení, kterých se měl v obou řízeních dopustit, s tím, že z nich má být zřejmé, že straní žalobci.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita a s ní korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (srov. a 83 ve spojení s a 91 y).

8. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, kdy řízení, z nějž vychází, nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice namístě zaznamenat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatelka za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jí nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic jí nebude překážet v tom, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které předvídá a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání,

bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.

9. Namístě je tudíž závěr, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost je podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu ve smyslu [shodně např. usnesení ze dne 14. 10. 2013

sp. zn.

či ze dne 28. 11. 2013

sp. zn.

(dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

10. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2015

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu