Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 749/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele D. S., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2022 č. j. -766 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 14. února 2022 č. j. -730, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv zaručených a d a a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto o stěžovatelově námitce podjatosti tak, že soudce Martin Fišer není vyloučen z projednávání trestní věci vedené pod sp. zn. . Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, o které Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodl tak, že jí napadené usnesení okresního soudu zrušil a sám nově rozhodl (s formulační úpravou výroku), že soudce Martin Fišer není vyloučen z projednávání uvedené věci.

3. Aniž by Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení stěžovatelovy argumentace, musel ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se procesně projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud poskytoval ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).

5. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat, a je tedy stále věcí zejména obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody ( y). Je především nutné zdůraznit, že námitku porušení zásad nestrannosti postupu orgánů činných v trestním řízení (resp. podjatosti těchto orgánů) lze uplatnit v opravných prostředcích upravených v trestním řádu. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo v rozporu s procesní i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení ze dne 19. 4. 2018

sp. zn.

, ze dne 20. 2. 2018

sp. zn.

, ze dne 13. 10. 2017

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2017

sp. zn.

, ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

, ze dne 21. 8. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 29. 7. 2013

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelem uplatněné námitky nejsou takové povahy, aby mohly zásadu subsidiarity prolomit, neboť se v podstatě týkají pouze postupu soudce v dané věci.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2022

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj