Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1159/2022

30 Cdo 1159/2022-420

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Wander in a.s., identifikační číslo osoby 46347429, se sídlem ve Znojmě, Dobšická 3662/25, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou,advokátkou se sídlem v Olomouci, Rokycanova 809/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, č. j. -400, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne15. 6. 2021, č. j. -375, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 402 116 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 51 679 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním směřujícím proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Námitka žalované, že doposud nebylo prokázáno, že pohledávka žalobce vůči společnosti CORSAIR je nevymahatelná, představuje kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu, jejich správnosti či úplnosti, přitom nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod v podobě nesprávného právního posouzení věci [podle ] a současně ani nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. ; shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ). Proto ani pouhý odlišný názor žalované na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů ( ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. ).

Ani námitka žalované, že odvolací soud svým rozhodnutím, v rámci kterého dospěl k závěru, že společnost CORSAIR je nemajetná, se dopustil porušení norem procesního práva upravujícího dokazování (především ustanovení ), když učinil uvedený závěr na základě nedostatečně prokázané skutečnosti, a její související odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , přípustnost dovolání podle nezakládá. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. ). Nebyla-li přezkoumatelným způsobem zhodnocena okolnost významná pro posouzení opodstatněnosti uplatněného nároku, ač byla tvrzena a bylo k ní provedeno dokazování, chybí skutkový podklad nezbytný pro aplikaci příslušné právní normy, jde tedy o neúplné, a tudíž nesprávné právní posouzení věci, a je tak naplněn uplatněný dovolací důvod (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. ).

V dané věci však soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, z něhož učinil skutkový závěr, že společnost CORSAIR je nemajetná a pohledávka žalobkyně je nevymahatelná. Tento skutkový závěr odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přezkoumatelným způsobem odůvodnil, přičemž vyšel z řady důkazů tuto skutečnost prokazujících. Případná vadnost odborného vyjádření č. 1/2021 zpracované Z. D., které bylo soudy hodnoceno ve spojení s ostatními důkazy provedenými soudem prvního stupně, nemohla mít na skutkový závěr o nevymahatelnosti pohledávky žalobce vliv.

Vady řízení namítané žalovanou pak nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu ) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Tyto náklady jsou tvořeny náklady právního zastoupení advokátem podle , , vyhl. č. za jeden úkon právní služby ve výši 18 300 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta podle vyhl. č. ve výši 300 Kč a 21% DPH ve výši 3 906 Kč, celkem tedy 22 506 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 6. 2022

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu