Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3466/2024

30 Cdo 3466/2024-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně Dopravní rozvojové středisko ČR a. s., identifikační číslo osoby 25710761, se sídlem v Praze 4, Na Kavčích horách 1103/4, zastoupené Mgr. Blankou Schneiderovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Miškovická 877/3, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. -209, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se po žalované původně žalobou domáhala zaplacení 844 200 Kč s příslušenstvím, přičemž částka 44 200 Kč představovala majetkovou újmu (není již předmětem řízení) a částka 800 000 Kč nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem, a to opakovaným, v řízení o zrušení části vlečky vedeném Drážním úřadem pod sp. zn. OU – ZDR0002/13 jako správním orgánem prvního stupně a Ministerstvem dopravy, odborem drážní dopravy, jako orgánem odvolacím. Žalobkyně neúspěšně uplatnila svůj požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované dne 1. 8. 2021 dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “).

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. -175, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 129 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z této částky od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí další částku 671 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z této částky od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok II), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 642 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. -209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé (výrok I) a změnil jej ve výroku III o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 12 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Blanky Schneiderové, advokátky (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Blanky Schneiderové, advokátky (výrok III).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním směřujícím do výroku I v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu I. stupně, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 129 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z této částky od 25. 3. 2022 do zaplacení. Nejvyšší soud dovolání žalované podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl, neboť není přípustné.

5. Přípustnost dovolání žalovaná shledává v tom, že se odvolací soud dle jejího názoru odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně vyřešil otázku hmotného práva, nevyslyšel-li obranu žalované ohledně toho, že nemajetková újma z nepřiměřené délky řízení v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení, která se presumuje, byla v daném případě vyvrácena vědomostí žalobkyně z jiných soudních řízení o tom, že předmětná vlečka je samostatnou věcí, není součástí drážních pozemků, a vlastnické právo k drážním pozemkům tak neprokazuje vlastnické právo k vlečce; za takových okolností měl odvolací soud dle žalované vyjít z toho, že samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje, nedošlo-li jeho následkem ke způsobení újmy. Žalovanou předestíraný skutkový závěr o vědomosti žalobkyně, že v řízení bude neúspěšná, však odvolací soud neučinil. Tato dovolací námitka je proto ve smyslu , 3 nepřípustná, neboť skutkové námitky samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání, protože správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , či ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. ).

6. Dle žalované se dále odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně vyřešil otázku hmotného práva v tom, že neposoudil nečinnost (otálení) žalobkyně s podáním soudní žaloby na určení vlastnického práva u civilního soudu, kterou podala až dne 1. 9. 2019, jako porušení prevenční povinnosti ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nesprávně vyřešil s tím spojenou otázku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení a vznikem újmy spočívající v odškodnění nepřeměřené délky řízení. Žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. , podle něhož je s odkazem na a417 odst. 1 každému založena tzv. prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku a na jiných hodnotách, kdy nedodržení této povinnosti je rovněž porušením právní povinnosti ve smyslu ustanovení , a pokud je tedy v možnostech a schopnostech žalobce škodu odvrátit a ten tak neučiní, je závěr soudu o porušení prevenční povinnosti ze strany žalobce v souladu s hmotným právem a ustálenou judikaturou vyšších soudů. Stejně tak žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , podle něhož v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, jelikož chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodnou událostí, kdy způsobení škody poškozeným lze spatřovat i v porušení obecné prevenční povinnosti podle . Ze strany žalované se však jedná o nepřiléhavé odkazy, protože případnou procesní nečinnost účastníka v průběhu řízení, jež bylo shledáno nepřiměřeně dlouhým, je na místě zohlednit při využití s tím, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí , přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, mj. i k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Z tohoto ustanovení, jakož i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom plyne, že orgán veřejné moci vedoucí správní řízení je z moci úřední povinen vést řízení tak, aby došlo k jeho ukončení v přiměřené době bez ohledu na případnou procesní pasivitu účastníků. Případná nečinnost účastníka může být zohledněna při úvaze o formě zadostiučinění, případně o výši odškodnění v penězích (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , a ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. ). Vyšel-li odvolací soud při vyhodnocení výše finančního odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení z výše uvedeného, přičemž na základě zjištění, že se žalobkyně sama na délce řízení nijak nepodílela, výši zadostiučinění pro jednání poškozeného dle nijak nemodifikoval (viz odstavec 15 rozsudku odvolacího soudu), je dovoláním napadený rozsudkem nikoliv v rozporu, ale v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ani tato námitka žalované tedy nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu , když není na místě ani přehlédnout okolnost uvedenou odvolacím soudem v bodu 18 jeho rozsudku, že pokud byla spornou otázka vlastnictví vlečky, měl správní orgán žalobkyni vyzvat k podání žaloby na určení vlastnického práva, což neučinil.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 2. 2025

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu