Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1396/2022

24 Cdo 1396/2022-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti Komerční banky, a. s., identifikační číslo osoby 45317054, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 969/33, o povolení vkladu výmazu smluvního zástavního práva a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání účastnice řízení – Komerční banky, a. s., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 2. 2022, č. j. -78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 10. 2021, č. j. -44, zamítl žalobu o povolení vkladu výmazu zástavního práva smluvního a zápisů s tím souvisejících na blíže specifikovaných pozemcích a o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, ze dne 4. 8. 2021, č. j. V-13339/2021-807-6 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. -78, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se povoluje vklad výmazu zástavního práva smluvního, jakož i výmazů s tím souvisejících zápisů, sjednaného ve prospěch účastnice Komerční banky, a. s., k zajištění blíže specifikovaných pohledávek na podrobněji označených pozemcích, čímž nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, ze dne 4. 8. 2021, č. j. -6 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla účastnice řízení v rozsahu jeho výroku I dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Posuzované dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením , neboť účastnice řízení – Komerční banka, a. s. nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účastnice řízení v dovolání pouze parafrázovala , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, důvod dovolání lze z jeho obsahu (byť jen implicitně) dovodit tak, že soudy v řízení aplikovaly , o majetku České republiky, jež dovolatelka považuje za odporující ústavnímu pořádku, v dovolání však zcela absentuje jednoznačné vymezení důvodu přípustnosti dovolání ( ve spojení s ).

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Zákonem předjímaná povinnost vymezit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, směřuje k naplnění účelu novely ( ), aby advokáti dovolatelů (či osoby práva znalé jednající za dovolatele) byli před podáním dovolání nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. ). Tento účel však nebyl v posuzovaném případě účastnicí řízení naplněn.

Uvedené závěry platí bezvýjimečně, tedy i v případě, kdy dovolatelka namítá, že aplikace předmětných ustanovení by mohla být v konkrétních případech protiústavní. V opačném případě by pro podání (z hlediska podmínky ) „bezvadného“ dovolání postačilo, aby dovolatel u jakéhokoliv tvrzeného pochybení odvolacího soudu povšechně uvedl, že jím bylo zasaženo do základních práv dovolatele (příp. že daná ustanovení jsou „protiústavní“). Taková praxe není aprobována ani Ústavním soudem (srov. kupříkladu dále označený plenární nález soudu ochrany ústavnosti).

Nejvyšší soud též připomíná, že mu nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu, nebo – jako v projednávané věci – vyhledával možný důvod přípustnosti dovolání. Dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ).

Právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž podléhá určitým omezením. Ta koneckonců vyplývají i přímo ze znění y, který garantuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, kdy podmínky a podrobnosti stanoví zákon ( y). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce k nápravě jakých vad jej určí, a také (v určité souvislosti s tím), zda stanoví přísnější požadavky na jeho "kvalitu", s čímž ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, není-li dostatečně právně kvalifikován samotný dovolatel (osoba za něj jednající). Platná právní úprava klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění obsahových náležitostí dovolání; je ovšem třeba vzít v úvahu, že tomu tak není bezdůvodně (blíže např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). K problematice vymezení předpokladů přípustnosti dovolání i k důsledkům jeho absence existuje bohatá a veřejně dostupná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. ). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , přičemž i v další své nálezové judikatuře netoleruje Nejvyššímu soudu, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. nález ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Vytýkala-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení zejména v tom, že odvolací soud se podle ní „dostatečně nevypořádal s její námitkou neústavnosti ustanovení , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích…“, uplatnila tím de facto vadu řízení spočívající v nedostatku odůvodnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , či ze dne 16. 4. 2021, sp. zn. ), přičemž v té souvislosti žádnou otázku (procesního práva), na níž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost k ní, jak uvedeno výše, nevymezila. Vady řízení přitom samy o sobě založit přípustnost dovolání nemohou (a nemohou být ani specifikací důvodu přípustnosti dovolání), neboť k jejich existenci dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání již jinak (podle ) přípustné, což ovšem není případ právě projednávané věci.

Jen se zřetelem k tomu, jak bylo dovolání koncipováno, Nejvyšší soud doplňuje, že neúspěch účastnice řízení ve vkladovém řízení (potažmo v navazujícím řízení před soudem podle částí páté ) nepředstavuje (nemusí představovat) definitivní vyřešení otázky sporné existence zástavního práva, přičemž nic dovolatelce nebrání v podání „obecné“ určovací žaloby, v jejímž rámci by jako jedna z otázek byla řešena i problematika souladu zákona o majetku České republiky s ústavním pořádkem, kterážto otázka je nadto v současnosti na návrh Nejvyššího soudu předmětem řízení před plénem Ústavního soudu pod sp. zn. (v podobnostech viz www.usoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 6. 2022

JUDr. David Vláčil předseda senátu