Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3645/2021

21 Cdo 3645/2021-242

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce B. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Fügnerova č. 651/39, proti žalované ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Praze 8 – Libni, U libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 26158761, zastoupené Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem Ve Vraňanech č. 233, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, a o zrušení zákazu zatížení a zcizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. června 2021, č. j. -209, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. -209, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že výše poplatku za předčasné splacení úvěru není v rozporu s dobrými mravy) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč., uzavřel, že sjednají-li si leasingová společnost (pronajímatel) ve smlouvě s leasingovým nájemcem pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy. V leasingových smlouvách, resp. v obchodních podmínkách obsažená dohoda stran, že leasingový pronajímatel má právo na úhradu všech sjednaných leasingových splátek, proto není v rozporu s dobrými mravy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 25/2011 Sb. rozh. obč.). Tyto závěry jsou aplikovatelné i u poplatku v případě předčasného ukončení smlouvy o úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. ), a to i u smluv o úvěru uzavřených v době od 1. 1. 2014 [srov. obsahově shodné ustanovení ( ) s ustanovením obchodního zákoníku ( ), účinného do 31. 12. 2013].

Nesouhlasí-li dovolatel „se závěrem odvolacího soudu, že obchodní podmínky byly standardního vyhotovení a že výpočet poplatku za předčasné splacení úvěru je zcela srozumitelný“, pak zde dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. )]. Stejně tak chybí náležité uvedení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, u dovolacího důvodu vymezeného pod bodem 2/ dovolání a spočívajícího v nesouhlasu s posouzením otázky „tísně žalobce při podpisu listin“.

V případech, v nichž dovolání může být přípustné jen podle , je dovolatel podle ustanovení povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek přípustnosti považuje za splněné, tj. od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně (a z jakých rozhodnutí dovolacího soudu se případná rozdílná rozhodovací praxe podává), případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (kterou konkrétní otázku hmotného či procesního práva má posoudit „jinak“ než v některém ze svých dřívějších rozhodnutí). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto. Zástupce žalované sice učinil jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k dovolání, avšak náklady na něj vynaložené nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu (jak z hlediska rozsahu, tak i z hlediska obsahu tohoto vyjádření).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 4. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu