Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3648/2021

33 Cdo 3648/2021-854

USNESENÍ

a) M. H.

, bytem

XY,

b) Z. B.

, XY,

c) R. M.

, bytem XY,

d) J. M.

, bytem XY,

e) M. J.

, bytem XY,

f) V. N.,

bytem XY,

g) K. S.

, bytem XY,

h) P. K.

, bytem XY, a

ch) P. K.

, bytem XY, zastoupených Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Jihlava, Žižkova 1934/12, proti žalované

S.O.K. real, a.s.

, se sídlem Střítež, Hrotovická-Průmyslová Zóna 162, identifikační číslo osoby 25345524, zastoupené JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 764/50, o odstranění závadného stavu, eventuálně o poskytnutí slevy z kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 1. 6. 2021, č. j. -814, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 972 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 630 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) a žalobkyni d) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 546 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 753 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 404 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci g) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 307 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci h) a žalobkyni ch) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 628 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Valihracha.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. -784, zamítl žalobu v části, ve které žalobci navrhovali, aby žalované bylo uloženo do šesti měsíců od právní moci rozsudku odstranit reklamovanou závadu – zvýšenou hlučnost – způsobenou nedodržením technologických postupů a ČSN v bytových jednotkách XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, nacházejících se v bytovém domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY v XY (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 168 235 Kč (výrok II.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou v částce 71 540 Kč (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci b) částku 185 842 Kč (výrok IV.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou v částce 18 837 Kč (výrok V.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci f) částku 257 077 Kč (výrok VI.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem f) a žalovanou v částce 65 086 Kč (výrok VII.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci e) částku 341 203 Kč (výrok VIII.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanou v částce 30 735 Kč (výrok IX.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci c) a žalobkyni d) společně a nerozdílně částku 157 121 Kč (výrok X.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem c) a žalobkyní d) a žalovanou v částce 151 210 Kč (výrok XI.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci g) částku 125 638 Kč (výrok XII.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem g) a žalovanou v částce 114 137 Kč (výrok XIII.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci h) a žalobkyni ch) společně a nerozdílně částku 60 000 Kč (výrok XIV.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem h) a žalobkyní ch) a žalovanou v částce 90 471 Kč (výrok XV.), nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok XVI.), uložil žalované povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení částku 29 538 Kč (výrok XVII.) a uložil žalobci a), žalobci b), společně a nerozdílně žalobci c) a žalobkyni d), žalobci e), žalobci f), žalobci g) a společně a nerozdílně žalobci h) a žalobkyni ch) povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení vždy částku 4 220 Kč (výrok XVIII.).

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. -814, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve správném znění tak, že se zamítá žaloba v části, kterou žalobci navrhovali, aby byla žalované uložena povinnost odstranit do šesti měsíců od právní moci rozsudku reklamovanou závadu – zvýšenou hlučnost – způsobenou nedodržením technologických postupů a ČSN v bytových jednotkách č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY nacházejících se v bytovém domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY v XY (výrok I.), dále jej potvrdil ve výrocích II., IV., VI., VIII., X., XII., XVII. a v části výroku XIV., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům h) a ch) společně a nerozdílně částku ve výši 30 094, 36 Kč (výrok II.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku XIV., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům h) a ch) společně a nerozdílně částku ve výši dalších 29 905,64 Kč, a to tak, že žalobu ve vztahu mezi žalobci h) a ch) a žalovanou i v části, kterou se domáhali po žalované zaplacení částky dalších 29 905,64 Kč, zamítl (výrok III.), změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích XVIII. a XVI. (výroky IV. a V.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky VI. a VII.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná v dovolání výslovně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve výrocích I., II. III. a IV. Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu) však žádnou argumentaci nevznesla a navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle

Dovolání proti výrokům I. a III., kterými odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobců v části, kterou navrhovali odstranění reklamované závady a změnil část výroku XIV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobci h) a ch) a žalovanou požadující po žalované zaplacení částky dalších 29 905,64 Kč, bylo podáno někým, kdo k tomu nebyl (subjektivně) oprávněn. Těmito výroky totiž žalované nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, odstranitelná tím, že by je dovolací soud zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze zrušením rozhodnutí odvolacího soudu odstranit. Subjektivní přesvědčení účastníka není určující. Oprávnění podat dovolání proto svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. ). Dovolání žalované proti výrokům I. a III. odvolacího soudu potvrzujícím rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítajícím žalobu žalobců h) a ch) o zaplacení 29 905,64 Kč je tudíž subjektivně nepřípustné.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.

Žalovaná své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostála, uvádí-li, že dovolání „je ve smyslu ust. přípustné proto, že se odvolací soud v otázce hodnocení nároků žalobců ohledně jejich prvotní volby práva při reklamaci vad významně odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, a to ve vztahu k hodnocení prvotní volby práva podle předchozí právní úpravy v návaznosti na uplatnění nároku na odstranění vady s event. slevou z ceny u soudu, týkající se uplatnění vady z kupní smlouvy“. Žalovaná ve vztahu k této otázce neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od nějž se rozhodnutí odvolacího soudu mělo odchýlit a tento údaj nelze dovodit ani z odkazu na žalovanou (jediné) v dovolání zmiňované rozhodnutí sp. zn. , neboť v něm se Nejvyšší soud problematikou volby práva při reklamaci vad kupované věci nezabýval (předmětné rozhodnutí bylo založeno na otázce splnění povinnosti kupujícího umožnit prodávajícímu o reklamaci rozhodnout před samotným vyřízením reklamace). Ohledně námitek, jejichž obsahem je nesouhlas žalované s výší přiznaných náhrad (slev z ceny) dovolání neobsahuje vymezení přípustnosti.

Prosazuje-li dovolatelka (dovolávaje se rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. ), že jí nemůže být dáno za vinu marné uplynutí lhůty k odstranění vady, je z její argumentace použité v dovolání zřejmé, že v tomto směru nevystihla způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Námitkami, že (i) to byli žalobci, kteří svojí vědomou nesoučinností vyvolali stav, že vady nemohly být prošetřovány a odstraňovány ve lhůtě pro vyřízení reklamace, že (ii) se žalobci vědomě bránili tomu, aby žalovaná na své náklady vady odstranila a že (iii) i přes veškeré úsilí žalované nebylo možné vady ve lhůtě pro vyřízení reklamace odstranit, žalovaná nenapadla žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávném zjištění, že jí žalobci znemožnili o reklamaci rozhodnout, resp. vady kupované věci odstranit. Skutkový stav věci zjištěný odvolacím soudem je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost, a způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Nad rámec uvedeného se sluší připomenout, že k závěru, že vytýkané vady nedostatečné neprůzvučnosti svislých i vodorovných konstrukcí bytů jsou neodstranitelné, odvolací soud nedospěl aplikací , o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, nýbrž se zabýval (ve shodě se závěry dovozenými Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. a ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. ) všemi důsledky odstraňování vytčených vad a uzavřel, že se jedná o vadu neodstranitelnou nikoliv z důvodu, že by vadu nešlo technicky odstranit, ale proto, že oprava by byla ekonomicky neúčelným nákladem a způsobila by kvalitativní změnu věci (zmenšení plochy bytu, zhoršení instalace jakéhokoliv nábytku na zdi), tj. jedna vada by byla nahrazena jinou.

Pokud jde o postup odvolacího soudu v souvislosti s dokazováním, platí, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v a ), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Kritikou postupu odvolacího soudu v souvislosti s dokazováním žalovaná nezpochybnila žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu , tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 4. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu