Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3631/2021

21 Cdo 3631/2021-302

USNESENÍ

V. S.

Hlavnímu městu Praha

se sídlem magistrátu v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2021, č. j. , 103/2021-273, takto:

I. Dovolání žalobce

se

odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. , 103/2021-273, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

Předestírá-li dovolatel vlastní hodnocení důkazů a z těchto důkazů činí jiné skutkové závěry než odvolací soud, napadá tak také hodnocení důkazů soudem. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Dovolatel formuluje dovolací důvody v bodě II. A svého dovolání způsobem, který je v rozporu s výše uvedenými zásadami. Tvrzením, že „zaměstnavatel sankcionuje jednoho svého zaměstnance za pochybení, která nejsou porušením povinností vyplývajících z právního předpisu … a posléze sankcionuje skupinu zaměstnanců sdružujících se v odborové organizaci“, dovolatel jen předestírá svoji verzi skutkového stavu, neboť odvolací soud vycházel ze skutkového závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný se žalobcem zacházel „jakkoliv znevýhodňujícím způsobem“, a že bylo „jednoznačně vyvráceno … tvrzení žalobce, že snad ze strany žalovaného mělo docházet ke znevýhodňujícímu zacházení s členy odborové organizace založené žalobcem“. Stejně tak tvrzení žalobce, že „pobídková složka mzdy“ je poskytována „pravidelně a plošně“ (tento argument opakuje žalobce dále pod bodem II. B 9. svého dovolání), neodpovídá skutkovému závěru odvolacího soudu, že „nepřiznání odměn žalobci bylo … reakcí žalovaného na porušování pracovních povinností žalobcem, přičemž odměna, představující nenárokovou složku mzdy, nebyla schválena i řadě dalších strážníků vedle žalobce“.

Pod bodem II. B svého dovolání žalobce formuluje řadu dalších dílčích dovolacích důvodů. Ty z nich, které se vztahují k otázkám podmínek prováděných kontrol, však samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu výlučně nespočívá. Odvolací soud totiž v této části předmětu řízení vyšel rovněž ze závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, že by při jeho kontrole „došlo ke snížení důstojnosti, cti, vážnosti či práva žalobce brát se o své štěstí“. Bez toho, aby žalobce v dovolání řádně zpochybnil i tento další závěr odvolacího soudu, se tedy ani odlišné řešení právních otázek podmínek, za nichž mají být kontroly prováděny, nemůže v poměrech dovolatele projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sb. rozh. obč., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 ve Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

Rozhodnutí dovolacího soudu nezáviselo ani na řešení právní otázky posouzení kritiky zaměstnavatele ze strany zaměstnance, který „je přesvědčen o bossingu ze strany zaměstnavatele“, otázky, zda „je zaměstnavatel oprávněn motivační složku mzdy zaměstnanci neposkytnout, aniž by byl povinen vůči zaměstnanci tento svůj krok jakkoliv zdůvodnit“, a ani otázky, zda se uplatňuje zásada „presumpce neviny“ do „pravomocného ukončení šetření o porušení pracovněprávních povinností“. Proto tyto dílčí otázky nemohou založit přípustnost dovolání.

Zpochybňuje-li žalobce skutková zjištění soudů o délce trvání kontroly, aniž by z těchto jeho námitek vyplývaly rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení , uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem).

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky žalobce, že soud prvního stupně neprovedl jeho „účastnický“ výslech a další jím navrhované důkazy a že nereflektoval jeho námitky; tvrzení dovolatele o uvedených procesních pochybeních nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , a proto přípustnost dovolání založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Stejně tak nemůže založit přípustnost dovolání námitka, že odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobce. Prostřednictvím této námitky totiž žalobce namítá, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, a tím vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle , která však přípustnost dovolání nezakládá. K posouzení její důvodnosti slouží od 1. 1. 2001 toliko žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 32/2003 ve Sb. rozh. obč.).

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 4. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu