Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 594/2022

20 Cdo 594/2022-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bartákova č. 1107/40, proti povinným 1) INTERSTAR PRAHA s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 3, Bořivojova č. 878/35, identifikační číslo osoby 27405079, 2) L. S., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábřeží č. 605, 3) L. S., narozenému dne XY, bytem v XY, za účasti manželky povinného 2) E. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábřeží č. 605, pro 3 200 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání povinného 2) a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. -208, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. -208, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 6. 2021, č. j. -183, kterým byl zamítnut návrh povinného 2) a jeho manželky ze dne 22. 7. 2019 na částečné zastavení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vyvodil správné právní závěry, když uzavřel, že bytová jednotka č. XY v domě čp. XY ve XY – dále jen „byt“, není ve výlučném vlastnictví manželky povinného 2). Z dědického spisu Státního notářství pro Prahu 7 sp. zn. , týkajícího se matky manželky povinného 2), a ze sdělení Odboru bytového hospodářství Obvodního národního výboru v Praze 7 – dále jen „OBH ONV Praha 7“, ze dne 4. 5. 1980 vyplývá, že manželka povinného 2) byt nezdědila a OBH ONV Praha 7 vzal na vědomí přechod užívacího práva k bytu na manželku povinného 2). Z žádných dalších listin přitom neplyne, že by se uživatelkou bytu stala pouze manželka povinného 2). Vzhledem k tomu, že povinný 2) a jeho manželka žili ke dni smrti matky manželky povinného 2) v bytě, kde s ní vedli společnou domácnost, vzniklo jim ke dni smrti původní uživatelky k bytu dle , ve znění účinném do 31. 12. 1982, právo společného užívání bytu manželi. To platí bez ohledu na to, že OBH ONV Praha 7 vzal přechod užívacího práva k bytu na vědomí jen ve vztahu k manželce povinného 2) a také jen s ní uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu. Odvolatelé se stali manželi v roce 1963, od roku 1971 má povinný 2) v bytě hlášen trvalý pobyt a zároveň ani účastníky nebylo tvrzeno, že by spolu trvale nežili. K 1. 1. 1992 (účinnost , kterým se mění, doplňuje a upravuje – dále jen ) se ze zákona právo osobního užívání bytu manželi změnilo na společný nájem bytu a se vznikem Bytového družstva domu XY – dále jen „bytové družstvo“, se společný nájem bytu transformoval na společný nájem družstevního bytu ve smyslu ustanovení obč. zák. ve znění Opačné tvrzení odvolatelů je zjevně účelové, když je rozporné s provedenými důkazy, z nichž plyne, že jsou jako společní členové družstva uváděni v prezenční ě ze schůzí družstva a povinný 2) byl navíc 20 let předsedou družstva. Z tvrzení XY, likvidátorky bytového družstva, o tom, že povinný 2) členem družstva není a nikdy nebyl, pak nelze bez dalšího vycházet tak, jak to učinil zdejší soud ve svém usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. -261, neboť toto tvrzení je zjevně nepravdivé. Konečně smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 20. 5. 2010, s účinky vkladu ke dni 27. 12. 2011, byl byt nabyt do SJM povinného 2) a jeho manželky dle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podmínky pro zastavení exekuce dle ustanovení v rozsahu, v níž je vedena dle exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 18. 4. 2019, č. j. 134 EX 12124/17-615, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovité věci (předmětného bytu), tedy nejsou v dané věci splněny.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 2) a jeho manželka dovolání. Namítají, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na dosud neřešené právní otázce „zda se právo užívání nemovitosti, které vzniklo jako osobní a výlučné, transformovalo na právo společného nájmu bytu mezi manžely, a to za předpokladu, že se skutkový stav nezměnil, a to ani po 1. lednu 1992, kdy nabyl účinnosti ?“. V dané věci manželka povinného 2) nabyla právo užívat byt jako právo osobní a výlučné a právo společného užívání bytu manželi tak nikdy nevzniklo. Soudy nesprávně posoudily právní hodnocení y OBH ONV Praha 7 ze dne 4. 5. 1980, stejně tak jako skutečnost, že povinný 2) má od roku 1971 v bytě trvalé bydliště. Manželka povinného 2) byla doposud vedena jako jediná členka bytového družstva, vlastnické právo k bytu bylo na základě kupní smlouvy převedeno pouze na manželku povinného 2) a byt tak nikdy nebyl ve společném jmění manželů povinného 2) a jeho manželky. Odvolací soud se taktéž odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , ve kterém dovolací soud judikoval, že jestliže manželé nebyli před 1. lednem 1992 nositeli práva společného užívání bytu, nestali se ani společnými nájemci bytu účinností Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se předmětná exekuce v navrhovaném rozsahu zastavuje.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “. Při přezkumu přípustnosti dovolání dovolací soud zkoumal, zda napadené rozhodnutí obstojí při konfrontaci s argumenty, které dovolatelé vznáší v dovolání ( a 3 ).

4. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: povinný 2) i jeho manželka v době smrti matky manželky žili v předmětném bytě společně, tento byt nebyl majetkem zemřelé matky a následkem její smrti přešlo pouze právo užívat byt, a to jak na povinného 2), tak na jeho manželku, kteří byt v době smrti matky manželky povinného 2) užívali ( , ve znění účinném do 31. 12. 1982). Toto užívací právo se k 1. 1. 1992 změnilo na společný nájem bytu manžely ( obč. zák. ve znění ) a posléze se se vznikem bytového družstva dne 18. 9. 1995 transformovalo na společný nájem družstevního bytu ( obč. zák ve znění ). Smlouvou o převodu vlastnictví jednotky (předmětného bytu) ze dne 20. 5. 2011, s účinky vkladu ke dni 27. 12. 2011, byla tato bytová jednotka nabyta do společného jmění dovolatelů [dle , ve znění účinném do 31. 12. 2012], když oba byt po celou tuto dobu společně užívali.

5. Dovolatelé kladou právní otázku, „zda se právo na užívání nemovitosti, které vzniklo jako osobní a výlučné, transformovalo na právo společného nájmu bytu mezi manžely, a to za předpokladu, že se skutkový stav nezměnil, a to ani po 1. lednu 1992, kdy nabyl účinnosti ?“.

6. Tato právní otázka však nestojí na závěrech, k nimž dospěl odvolací soud. Z nich se naopak podává, že odvolací soud uzavřel, že právo užívání předmětného bytu nevzniklo jako výlučné právo manželky povinného 2), ale naopak jako právo společného užívání povinného 2) a jeho manželky, když oba žili ke dni smrti matky manželky povinného 2) spolu v předmětném bytě a neměli byt vlastní, resp. existenci vlastního bytu ani netvrdili (odst. 17 odůvodnění odvolacího rozhodnutí). Dovolací důvod, jenž je postaven na skutkových zjištěních, která odvolací soud neučinil, však není způsobilým dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. ).

7. Z téhož důvodu neobstojí ani námitka dovolatelů, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, který v obdobné věci rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , judikoval, že jestliže manželé nebyli před 1. lednem 1992 nositeli práva společného užívání bytu manžely, nestali se ani společnými nájemci bytu účinností , když se právo osobního užívání bytu nezměnilo.“ I tento argument je postaven na hypotetické okolnosti, že povinnému 2) a jeho manželce nevzniklo právo společného užívání bytu a že toto oprávnění vzniklo pouze manželce povinného 2). Dovolací soud přitom již výše popsal, že k takovému závěru odvolací soud nedospěl a naopak srozumitelně jak po skutkové, tak po právní stránce vysvětlil, proč má za to, že povinnému 2) i jeho manželce ke dni smrti matky manželky povinného 2) vzniklo právo společného užívání k předmětnému bytu.

8. Uvádí-li dovolatelé v souvislosti se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, podle něhož povinný 2) a jeho manželka v době smrti matky manželky povinného 2) již žili v předmětném bytě společně, že se toto zjištění opírá pouze o údaj o trvalém bydlišti povinného 2), jde o v rámci dovolání nepřípustnou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. ). Navíc není pravdou, že by odvolací soud toto skutkové zjištění založil pouze na údaji o trvalém bydlišti povinného 2), tento jeho skutkový závěr je založen na komplexnější a srozumitelné úvaze opírající se i o důkazní prostředky provedené soudem prvního stupně (odst. 8, 17 a 20 dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu). Z obsahu dovolání přitom není patrné, proč by skutková zjištění odvolacího soudu měla být vyhodnocena jako zjevně svévolná.

9. Konečně jde-li o výhradu dovolatelů, podle níž soudy obou stupňů „nesprávně posoudily právní hodnocení y OBH ONV ze dne 4. 5. 1980“ (touto u je sdělení OBH ONV Praha 7 ze dne 4. 5. 1980), odvolací soud v odstavci 17 napadeného usnesení vysvětlil, proč z údaje uvedeného v této ě o tom, že užívací právo k bytu přešlo pouze na manželku povinného 2), nevychází. Dovolatelé neformulovali konkrétní právní otázku, proč by tento závěr odvolacího soudu neměl obstát. Ani tato argumentace tedy není způsobilá založit přípustnost dovolání.

10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání povinného 2) a jeho manželky není přípustné, a proto jej v souladu s ustanovením odmítl.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 4. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.předseda senátu