Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 515/2018

-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného L. Z., S., proti povinným 1) M. B., O., a 2) S. P., O., zastoupené JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská č. 126/8, pro 415 950 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 3 640 a 85 868 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2017, č. j. -71, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinné 2) potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 7. 2017, č. j. -54, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné 2) na zastavení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul, kterým je v projednávané věci rozhodčí nález vydaný Mgr. Luďkem Voigtem ze dne 3. 12. 2010, č. RŘ-13/2010-21, je platným exekučním titulem, když rozhodčí doložka, dle které se strany dohodly, že „pro případ vzniku majetkového sporu z uvedené smlouvy bude tento spor řešit v rozhodčím řízení Mgr. Luděk Voigt“, je platná, rozhodce byl stanoven transparentním způsobem a rozhodčí řízení bylo vedeno řádně; nejsou tedy dány podmínky pro zastavení exekuce podle .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná 2) dovolání. Namítá, že odvolací soud se při posouzení platnosti rozhodčí doložky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Neplatnost rozhodčí doložky shledává v tom, že „v případě, že rozhodce nebude moci funkci rozhodce vykonávat, určí si rozhodce sám svého nástupce dle svého vydaného řádu“; vydaný řád přitom povinná 2) obdržela až během rozhodčího řízení a nikoliv při sjednání rozhodčí doložky. Protože rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob určení rozhodce, je výběr rozhodce v projednávané věci netransparentní a zakládá neplatnost rozhodčí smlouvy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že návrhu na zastavení exekuce se vyhovuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovolatelce lze přisvědčit, že dovolací soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na základě takovéto absolutně neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci bylo zjištěno, že rozhodčí doložka obsahuje ujednání, dle kterého „pro případ vzniku majetkového sporu z této smlouvy bude tento spor řešit v rozhodčím řízení ve smyslu příslušných ustanovení , v platném znění, nezávislý rozhodce Mgr. Luděk Voigt, se sídlem Praha 6, 169 00 Bělohorská 163/185. Strany se dále dohodly, že rozhodčí řízení se bude konat jen na základě písemných podkladů, které budou ve lhůtě stanovené rozhodcem tomuto doručeny stranami.“ Rozhodčí doložka v projednávané věci tedy, jak z právě uvedeného vyplývá a jak dovodil odvolací soud, obsahuje přímé určení jednoho rozhodce ad hoc bez dalšího a byla tak sjednána v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolatelka shledává neplatnost rozhodčí doložky v tom, že „v případě, že rozhodce nebude moci funkci rozhodce vykonávat, určí si rozhodce sám svého nástupce dle svého vydaného řádu“, který povinná 2) neobdržela při sjednání rozhodčí doložky. V tomto případě však dovolatelka předestírá své vlastní skutkové závěry, když rozhodčí doložka podle zjištění odvolacího soudu toto ujednání neobsahuje, a na těchto pak buduje své vlastní (shora uvedené) a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. ), a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , proto tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání povinné 2) podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2018JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu