Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 366/2022

-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně D., v likvidaci se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Zvolským, advokátemse sídlem v Praze 10, Křeslická č. 301/1, proti žalovanému J. N.,narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Petrem Papouškem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 976/12, o 488 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021, č. j. -162, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. -162, není přípustné podle ustanovení , neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

V kontextu podaného výkladu dovolání v nyní projednávané věci uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nevyhovuje. Dovolatelka pouze obecně cituje ustanovení , aniž by však předestřela jakoukoli otázku hmotného nebo procesního práva, v níž spatřuje přípustnost dovolání, a tato otázka není patrná ani z obsahu dovolání, jehož podstatou jsou především námitky, jimiž dovolatelka vyslovuje nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem [namítá-li, že soudy „upřely žalobci náhradu za užívání vozidla …. představující … úbytek na jeho majetku“, že „došlo k účelovému propojení věcí nesouvisejících“ (rodinných poměrů společníků žalobkyně a jejího podnikání), že „odůvodnění rozhodnutí obou soudů diskriminací, snad dle (zák. práce), či snad dle (o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů), je nesprávně aplikováno, neboť není opřeno o diskriminační jednání žalobkyně (právnické osoby), které je vyloučeno pro kolizi zájmů s další právní normou ukládající povinnosti žalobkyni“, že „takový rozpor odvíjející se od právní normy vyšší právní síly“ (d) „přes ust. a zejména definovaný v zákoně o obchodních korporacích, z něhož plyne, že člen voleného orgánu vykonává svoji funkci s péčí řádného hospodáře“, že odvolacím soudem odkazované usnesení sp. zn. na daný případ „nepřiléhá“, a že soudy v odůvodnění ponechaly „bez povšimnutí odpovědnost žalobce, vlastníka, provozovatele vozidla“].

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit ani námitky dovolatelky, jimiž uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , zpochybňuje-li hodnocení důkazů a skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel (namítá-li, že napadený rozsudek vychází „z chybně interpretovaných skutkových zjištění“, že „zjištěná tvrzení jsou pouhým tendenčním konstruktem k dosažení zamítavého rozhodnutí“, že v rozsudcích soudů je „nepodloženě tvrzeno, že i ostatní společníci užívali vozidla pro své soukromé cesty“, ačkoliv tomu tak bylo pouze „u dvou společníků“, že soudy postupovaly na základě „pouhé hypotézy, nikoliv prokázané skutečnosti“), na základě čehož potom buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci. Dovolatelka zde přehlíží, že v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze v dovolacím řízení důvodně zpochybnit správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, neboť dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpory mezi závěry odvolacího soudu o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. Dovolatelka svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ), se tak v posuzovaném případě nejedná.

Namítá-li dovolatelka, že „odvolací řízení je postiženo vadou, kterou je nesprávné právní posouzení věci ( ), pro kterou je napadený rozsudek chybný, když nerespektuje ustanovení základní procesní povahy, upravené v Hlavě druhé, , ústavního , ve znění ústavního , tedy právo vlastnit majetek, tudíž neomezeně konzumovat jeho obsah“, pak nebere náležitě v úvahu, že porušení ústavně zaručených práv může být předmětem dovolacího přezkumu, jen pokud dovolatel i při namítání porušení svých ústavně zaručených práv řádně vymezí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích až 238a (srov. bod 57 a 58 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). Tomuto požadavku – jak bylo uvedeno výše – dovolatelka v projednávané věci nedostála.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2022

JUDr. Pavel Malý předseda senátu