Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 68/2020-P1-46

MSPH 60 INS XY29 NSČR 68/2020-P1-46

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice O. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o přihlášce pohledávky č. 1 věřitele č. 1 QI investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného JUDr. Erikem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze, Slavíkova 1568/23, PSČ 120 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2020, č. j. , 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. září 2019, č. j. , 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 6. srpna 2019, č. j. , jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 1 [QI investiční společnost, a. s. (dále jen „věřitel Q“)] s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele Q v insolvenčním řízení končí.

2. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2019 podal věřitel Q dovolání.

3. Usnesením ze dne 5. prosince 2019, č. j. , insolvenční soud vyzval věřitele Q k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí s poučením, že v případě nezaplacení bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení bylo věřiteli Q doručeno 6. prosince 2019.

4. Usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. , insolvenční soud zastavil řízení o dovolání věřitele Q proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2019 podle , o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

5. K odvolání věřitele Q Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2020, č. j. , 3 VSPH XY, usnesení insolvenčního soudu ze dne 27. ledna 2020 potvrdil.

6. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 6. března 2020 podal věřitel Q dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázek procesního práva, dílem v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených a dílem otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2019 pro nezaplacení soudního poplatku nezastavuje, popřípadě rozhodnutí odvolacího soudu i insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud dovolání podle a 2 , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

8. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu platí, že:

[1] Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu. Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. března 2021, sp. zn. .

[2] Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. ). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu na zahájení řízení soudu (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní. Žalobce (navrhovatel) tak má ve skutečnosti k dispozici dvě příležitosti, dva „pokusy“ k uhrazení soudního poplatku. Srov. opět nález Ústavního soudu sp. zn. .

[3] Zákon o soudních poplatcích, v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a/ vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b/ podáním odvolání, podle písm. c/ podáním dovolání, podle písm. d/ podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním ( ), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný , se řídí ve znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. ). Shodné důvody k aplikaci zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. září 2017 se pak vztahují i k dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. ).

[4] Podle zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. září 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti ) poplatník má dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. a zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. , 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu , K bodu č. 3 až 5 ( )] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. ).

[5] Poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit. Srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

[6] Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. , bod 32). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu ( věta druhá , a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. , bod 9, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. ).

[7] Výjimku stanovenou v § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích nelze uplatnit, jestliže žalovaný ve lhůtě určené soudem prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání uvedené okolnosti soudu nesdělil ani (v této lhůtě) nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2019, sp. zn. .

9. V takto ustaveném judikatorním rámci lze konstatovat, že závěr odvolacího soudu, podle něhož nezaplatil-li dovolatel soudní poplatek – splatný podáním dovolání – současně s podáním dovolání a ani v dodatečné 15 denní lhůtě stanovené soudem, je dán důvod pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. září 2017, přičemž k soudnímu poplatku zaplacenému po lhůtě nelze přihlížet, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Srov. vedle výše uvedené judikatury také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. .

10. K uvedenému lze doplnit:

11. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání ve specifických okolnostech případu (v tom, že a/ se chtěl skutečně domoci svých práv, b/ dovolání, za něž měl zaplatit poplatek, nebylo zneužitím práva, c/ výše poplatku je neúměrně malá oproti vymáhané pohledávce), pak uvedené okolnosti nejsou ničím zvláštní a nemohou být důvodem pro opožděné placení soudního poplatku.

12. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka výkladu § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích, neboť dovolatel ve lhůtě stanovené výzvou žádné okolnosti nesdělil (za takové sdělení nelze považovat okolnosti tvrzené v návrhu na odklad právní moci rozhodnutí napadeného dovoláním, jež vyvolalo poplatkovou povinnost, neboť tento návrh podle obsahu směřoval k jinému výsledku), ani ve lhůtě nedoložil nemožnost zaplacení tohoto poplatku. Povinnost doložit nemožnost zaplacení soudního poplatku přitom plyne jak z jasného znění uvedeného ustanovení, tak z výše citované judikatury.

13. Dovolání konečně nelze připustit ani pro údajné vady řízení předcházející rozhodnutí napadenému dovoláním, za něž měl dovolatel zaplatit soudní poplatek. Ty podle dovolatele měly spočívat v tom, že Vrchní soud v Praze v rámci rozhodování o odvolání proti usnesení o odmítnutí přihlášky pohledávky nerozhodl o návrhu dovolatele na přerušení řízení, případně nezachoval klid řízení podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , a do takového rozhodnutí o přerušení či po dobu trvání klidu nemohl ani vyzvat k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání.

14. O návrhu na přerušení řízení nebyl odvolací soud povinen rozhodovat, neboť k návrhu, který není za řízení přípustný ( věta před středníkem ), se nepřihlíží ( ). Vznik poplatkové povinnosti nastal již podáním dovolání, nikoliv uložením této povinnosti insolvenčním soudem a insolvenčnímu soudu tak nic nebránilo (ani případný klid řízení), dovolateli výše uvedenou povinnost výzvou k zaplacení soudního poplatku „připomenout". Ostatně nedodržení klidu řízení by vadou řízení být nemohlo, neboť obdobně jako v rozhodnutí, na něž dovolatel odkazuje (sen. zn. ) bylo dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2019, č. j. 160 ICm 3335/2018, 101 VSPH XY ( ), jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 7. ledna 2019, č. j. 160 ICm 3335/2018-28, kterým insolvenční soud odmítl pro opožděnost žalobu dovolatele o určení pravosti, výše a pořadí nevykonatelné pohledávky, odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2021, sen. zn. .

15. K absenci výroku o náhradě nákladů řízení srov. .

16. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2022

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu