Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 34/2012

U S N E S E N Í

v insolvenční věci dlužníka

VP topné oleje, s. r. o. v likvidaci,

se sídlem v Praze 6, Hošťálkova 504, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25040103, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o přihlášce pohledávky

věřitele č. 27, o žalobě na obnovu řízení, o dovolání věřitele č. 27

J. V.,

zastoupeného JUDr. Zdeňkou Beranovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Dvouletky 145/2690, PSČ 100 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. -39, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 20. července 2010, č. j. -7, odmítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky věřitele č. 27 J.V. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku).

K odvolání věřitele č. 27 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2010, č. j. , -21, potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). Druhým výrokem téhož usnesení pak odvolací soud odmítl odvolání věřitelky č. 12 Mgr. M. N. Odvolací soud - jenž vyšel z ustanovení , odst. 3, a , o úpadku a způsobech jeho řešení () - přitakal závěru insolvenčního soudu o opožděnosti přihlášky (znějící na částku 7.937.476,39 Kč).

Věřitel č. 27 se žalobou podanou 27. ledna 2011 domáhal obnovy řízení ve věci jeho přihlášky a o této žalobě rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 21. září 2011, č. j. -30, tak že ji zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Insolvenční soud poukázal na ustanovení , s tím, že toto ustanovení vylučuje obnovu řízení v insolvenčních věcech a v incidenčních sporech jimi vyvolaných.

K odvolání věřitele č. 27 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2011, č. j. -39, potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že obnova řízení není přípustná vzhledem k ustanovení , jelikož jde o insolvenční věc. Ustanovení se sice podle odvolacího soudu nevztahuje na incidenční spory, o incidenční spor však v případě řízení, o jehož obnovu jde, nešlo.

Věřitel č. 27 podal proti usnesení odvolacího soudu ze 16. prosince 2011 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (zřejmě je míněn ) odst. 1 písm. a/ , (dále též jen „“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že ustanovení se vztahuje pouze na „otázku rozhodnutí o úpadku“ nikoli na otázky týkající se odmítnutí přihlášky. Na podporu tohoto názoru pak odkazuje na (blíže nespecifikovaný) „komentář k IZ“, kde má být uvedeno, že „nepřípustnost obnovy insolvenčního řízení je logickým důsledkem vyplývajícím z charakteru insolvenčního řízení, neboť vyčerpáním řádných opravných prostředků v rámci insolvenčního řízení dochází ke stavu, kdy po rozhodnutí odvolacího soudu o případném odvolání proti rozhodnutí o úpadku je možno provést zpeněžení majetkové podstaty. V důsledku toho pak dochází v insolvenčním řízení ke krokům, které jsou ve svém důsledku nezvratné“.

Dovolatel dovozuje, že jeho názor potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (přiléhavěji jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 110/2011“, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, vydaná v době od 1. ledna 2001 - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), z nějž cituje právní větu, podle které „opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku ( )“.

Podle ustanovení (ve znění, jež se nezměnilo od účinnosti ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud se zabýval nejprve přípustností podaného dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Z hlediska možné aplikace těchto ustanovení na posuzovanou věc je rozdíl jen v tom, že z pohledu názoru prosazovaného dovolatelem by tato ustanovení byla aplikována přímo (bez dalšího), kdežto z pohledu závěru odvolacího soudu (o tom, že jde o řízení o žalobě na obnovu insolvenčního řízení) by stejná ustanovení byla užita přiměřeně prostřednictvím ustanovení .

Ustanovení , a ž f/ a nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení. Prostřednictvím odkazu obsaženého v však v rámci možné aplikace tohoto ustanovení není splněna podmínka, aby šlo o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně „o věci samé“ (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro účely přípustnosti dovolání však usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, pokládá za usnesení ve věci samé ustanovení (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2003, pod číslem 172).

Prostřednictvím odkazu obsaženého v ustanovení (podle kterého ustanovení platí obdobně) pak Nejvyšší soud shledává dovolání v této věci přípustným ve spojení s ustanovením , když po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje (dovolacím soudem neřešené) odpovědi na otázku, zda rozhodnutí, jímž insolvenční soud odmítne (podle ) přihlášku pohledávky, je usnesením insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení, u nějž je obnova řízení vyloučena dle .

Podle ustanovení se pro účely tohoto zákona rozumí insolvenčním řízením soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení,

Dle ustanovení obnova insolvenčního řízení není přípustná.

Podle ustanovení , jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Také výše citovaná ustanovení nedoznala změn od účinnosti .

Úsudek, že usnesení o odmítnutí přihlášky, jímž ve smyslu končí (v rozsahu odmítnutí) účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení, je usnesením insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení (v jeho rámci) a že současně nejde o rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v rámci incidenčního sporu, se podává z textu výše citovaných ustanovení .

Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud vysvětlil, že prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce.

Naopak R 110/2011 ani dovolatelem citovaná pasáž z nekonkretizovaného „komentáře k IZ“ žádnou argumentační hodnotu pro posouzení uvedené otázky nemají.

Usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky podle , jímž se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce a jímž se v rozsahu odmítnutí končí účast přihlášeného věřitele „v insolvenčním řízení“, tak nelze napadnout žalobou na obnovu řízení (dotčený věřitel nemá takovou žalobu k dispozici), jelikož obnova insolvenčního řízení není ve smyslu přípustná ani v této jeho části (týkající se vyřazovaného přihlašovatele pohledávky).

Žaloba na obnovu řízení tudíž jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí, u nějž to nepřipouští.

Dovolateli se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se rovněž nepodávají.

Ze spisu je patrno, že insolvenční soud i odvolací soud o žalobě na obnovu řízení rozhodovaly, aniž vyčkaly rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, které věřitel č. 27 podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2010. Přitom podle ustanovení platí, že bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.

K tomu Nejvyšší soud především podotýká, že přiměřenou aplikaci pravidla obsaženého v vylučuje pro insolvenční řízení ustanovení části věty před středníkem , podle kterého není přerušení insolvenčního řízení přípustné (což platí i pro ty fáze insolvenčního řízení, v nichž je rozhodováno o řádných a mimořádných opravných prostředcích). Požadavek, aby soud, který má rozhodovat o žalobě na obnovu řízení podané v insolvenční věci, zachoval klid řízení (aby nepřijímal žádné rozhodnutí), dokud nebude dokončeno řízení o dovolání podaném proti témuž rozhodnutí, je nicméně z logiky věci dovoditelný i tak (byť se formálně neprojeví rozhodnutím o přerušení řízení). V dané věci však nešlo o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož dovolání proti posledně označenému usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. února 2013, sen. zn. .

Dovolání věřitele č. 27 proti usnesení odvolacího soudu v této věci tudíž Nejvyšší soud zamítl podle části věty před středníkem

Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba na obnovu řízení směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení je (stejně jako např. dovolání nebo žaloba pro zmatečnost) stále mimořádným opravným prostředkem týkajícím se insolvenčního řízení, takže i na náklady účastníků řízení o žalobě na obnovu řízení týkající se insolvenčního řízení se vztahuje pravidlo obsažené v . Výrok o nákladech řízení o žalobě na obnovu řízení týkající se insolvenčního řízení tudíž do rozhodnutí soudu o takové žalobě nepatří.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu