Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3371/2021

30 Cdo 3371/2021-253

USNESENÍ

N.

České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj

, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 263 656 581 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. -204, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. -226, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 263 656 581 Kč s příslušenstvím odpovídající náhradě škody, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Městského úřadu Nymburk jako stavebního úřadu. Ten měl spočívat v poskytnutí nesprávné územně plánovací informace ve smyslu , ,

a , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), kterou žalobkyně obdržela dne 21. 8. 2007 a jež se týkala podmínek vydání územního rozhodnutí na stavbu rodinných domů na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY a XY nacházejících se v katastrálním území XY a obci XY. Na jejím základě totiž společnost N., IČO XY, vynaložila náklady související s připravovaným investičním projektem spočívajícím ve výstavbě a následném prodeji zmíněných domů, načež však její žádost o umístění stavby inženýrských sítí pro předmětnou výstavbu ze dne 25. 4. 2008 byla zamítnuta pro nesoulad s platnou územně plánovací dokumentací, což vedlo ke zmaření uvedené investice. Společnost N. poté svou pohledávku na náhradu škody ve shora uvedené výši, na jejímž vzniku se měl podílet i Krajský úřad Středočeského kraje svým nedostatečným dohledem nad změnou územního plánu, postoupila žalobkyni.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, č. j. -112, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem zmíněný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka procesního práva, zda žalobkyně v řízení unesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ve vztahu ke vzniku údajné škody, jejíž náhrady se domáhá, tj. otázka, při jejímž řešení odvolací soud dle názoru žalobkyně pochybil, přičemž se měl odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. , přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá. Kromě toho, že zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedenou otázku neřeší, neboť se zabývá tím, zda lze podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, poškozenému přiznat náhradu nemajetkové újmy jak z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neprovedení úkonu či nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené či v přiměřené době, tak i z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, jsou-li obě tyto újmy poškozeným tvrzeny a řádně specifikovány, totiž odvolací soud uvedenou procesněprávní otázku vyřešil v souladu se závěry, které ustálená judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě zastává. Svým zřetelně vyjádřeným závěrem, v souladu s nímž žalobě nelze vyhovět proto, že žalobkyně tvrzenou škodu (představující jednu z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti žalované ve smyslu ) nejen řádně netvrdila, ale ani ji nikterak neprokazovala (viz bod 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který navazuje na bod 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), se totiž odvolací soud neodchýlil od závěrů, které ve vztahu k předmětné otázce procesního práva Nejvyšší soud zformuloval např. v rozsudcích ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. . Je tomu tak proto, že zmíněný závěr učinil poté, co byla žalobkyně při jednáních konaných před soudem prvního stupně ve dnech 10. 10. 2017 a 30. 1. 2018 opakovaně vyzvána postupem podle a 3 k tomu, aby své tvrzení o vzniku škody konkretizovala a současně aby jej též doložila odpovídajícími důkazy, přičemž ji soud prvního stupně též poučil o nepříznivých procesních následcích spojených s nevyhověním této výzvě (viz č. l. 79 a 86 spisu), načež žalobkyně na tuto výzvu (která odrážela též zjištění soudu prvního stupně, že společnost N. C.– dnes D. N. – plánovanou výstavbu na předmětných pozemcích ve skutečnosti realizuje) reagovala pouze předložením listinného materiálu obsahujícího specifikaci způsobu vyčíslení předmětné škody, jenž byl dne 13. 2. 2018 zpracován předsedou jejího představenstva P. J. (viz č. l. 101 a násl. spisu) a který vzhledem k postavení jeho zpracovatele (a v souladu se závěry plynoucími např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ) soudy obou stupňů považovaly nikoliv za důkaz, nýbrž jen za doplnění žalobních tvrzení (nadto nedostatečné).

Za této situace pak ani další otázky, které žalobkyně v dovolání zformulovala (tj. otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a namítaným nesprávným úředním postupem Městského úřadu Nymburk či Krajského úřadu Středočeského kraje, při jejímž řešení se měl odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované v úvodu zmíněným rozsudkem také odchýlit, a otázka vlastního nesprávného úředního postupu spočívajícího v rozporu územního plánu města Nymburk ze dne 28. 6. 2004 a jeho následné změny, kterou odvolací soud dle názoru žalobkyně neřešil v souladu se závěry plynoucími např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. ), nemohou přípustnost podaného dovolání ve smyslu výše citovaného odůvodnit. Jestliže obstál některý z důvodů, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl, nemůže totiž žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se v poměrech dovolatele nemohlo nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

K případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak dovolací soud může podle věty druhé přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě splněno není.

Nejvyšší soud proto ze všech uvedených důvodů podané dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2022

JUDr. Pavel Simon předseda senátu