Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4240/2009

30

Cdo 4240/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. Z. Č.

, zastoupeného Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, proti žalované

L. K.

, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 45

, o neúčinnost darovací smlouvy

, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č.j. -324, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č.j. -324,

se zrušuje

a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Původní žalobce, Středočeská obchodní společnost Group, a.s., se domáhal určení, že darovací smlouva, uzavřená dne 2. května 2006 mezi Ing. J. K. a žalovanou jako obdarovanou, o převodu v žalobě specifikovaných nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná.

Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 4. září 2007, č.j. -118, určil, že předmětná smlouva je vůči původnímu žalobci neúčinná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil dle (dále jen „obč. zák.“) a shledal, že shora uvedenou smlouvou bylo jednáním dlužníka zkráceno uspokojení pohledávky žalobce.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. V průběhu řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2008, č.j. -286, rozhodl ve smyslu (dále jen „ “), že do řízení místo původního žalobce, Středočeské obchodní společnosti Group, a.s., vstupuje jako žalobce Ing. Z. Č., neboť bylo prokázáno, že původní žalobce uzavřel s Ing. Č. dne 2.července 2007 platnou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky.

Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 13. ledna 2009, č.j. -324, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil a rozhodl, že se žaloba zamítá. Odvolací soud považoval za nesporné, že původní žalobce měl za dlužníkem, Ing. J. K., na základě smlouvy o půjčce ze dne 20. prosince 2005 pohledávku ve výši 10.000.000,- Kč s 2% úrokem měsíčně od 20.12.2005 do zaplacení z titulu ručitelského závazku, a že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2.7.2007 je platná. Podle zjištění odvolacího soudu však tato smlouva není dosud účinná. Podle jejího článku VI. totiž nabývá účinnosti až dnem úplného zaplacení kupní ceny. Doklad o zaplacení úplaty ve výši 14.500.000,- Kč postupiteli však žalobce přes opakované výzvy odvolacího soudu nepředložil a tím skutečnost, že smlouva je účinná, nedoložil. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že na straně (nového) žalobce nebyla dána věcná aktivní legitimace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z Jeho důvod vyvozuje z ustanovení , neboť řízení je podle něho postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takovou vadu řízení považuje skutečnost, že odvolací soud zamítl jeho žalobu z důvodu, že neunesl důkazní břemeno k prokázání své aktivní legitimace ve sporu, aniž byl v souladu s ustanovením soudem poučen o možných následcích nepředložení dokladu o zaplacení úplaty za postoupenou pohledávku. Připomíná také, že soud pravomocně rozhodl o vstupu žalobce do řízení a v průběhu řízení s ním jako s účastníkem řízení jednal. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel byl odvolacím soudem řádně poučen, což vyplývá z protokolu o jednání, z opakovaných výzev soudu i z odůvodnění napadeného rozsudku. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud ČR dovolání zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů soudního řízení v plné výši.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné ( ).

Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.

O vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména tehdy, jestliže

– při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními , např. osoba, která měla být vyslechnuta jako svědek, byla slyšena jako účastník řízení, svědek nebyl o svých povinnostech řádně poučen, důkaz u byl proveden v rozporu s apod.,

– nebylo postupováno v souladu s § 120, např. nebyl proveden navržený důkaz, soud považoval tvrzení účastníků za shodná, ačkoliv tomu tak nebylo nebo nešlo o skutková tvrzení apod.,

– v rozporu s § 120 nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno apod.,

– účastníkům nebyla poskytnuta před soudem prvního stupně poučení podle o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti nebo navrhovat důkazy a náprava nebyla nebo nemohla být zjednána ani za odvolacího řízení, vše jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Drápal, Bureš a kol., II., Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1918 – 1919).

Dovolatelem namítaná vada mající spočívat v tvrzené absenci poučení o následcích nesplnění výzev odvolacího soudu k předložení dokladu o zaplacení úplaty za postoupení pohledávky, která by v případě její existence naplňovala uplatněný dovolací důvod ve smyslu , je v jádru opodstatněná.

Jak vyplývá z obsahu spisu (a jak již bylo zmíněno), odvolací soud usnesením ze dne14. října 2008, č.j. -286, rozhodl podle (dále jen „ “), že do řízení místo původního žalobce, Středočeské obchodní společnosti Group, a.s., vstupuje jako žalobce Ing. Z. Č., neboť bylo prokázáno, že původní žalobce uzavřel s Ing. Č. dne 2. července 2007 platnou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí v této souvislosti uvádí, že „však v řízení i přes výzvy a poučení soudu neprokázal, že by smlouva o postoupení pohledávky již byla účinná.“ Ze spisu však ve skutečnosti není jakkoliv seznatelné, že by takto do řízení nově vstoupivší žalobce byl jakkoliv soudem poučen ve smyslu ustanovení Přitom odvolací soud zcela zřejmě vychází z mylného předpokladu, že žalobce o předložení dokladu o zaplacení vyzýval opakovaně (formulace „... v řízení i přes výzvy ...neprokázal“), ač „nový“ žalobce Ing. Č. byl vyzván k předložení „potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávky“ pouze při odročovaném jednání, které bylo nařízeno na 18. listopadu 2008. Z protokolu o tomto jednání však nevyplývá nic, co by svědčilo o tom, že by byl býval tento žalobce soudem také příslušně poučen (především o tom, že má takto prokázat svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, když posouzení této otázky nakonec vedlo odvolací soud k zamítnutí žaloby). Předchozí výzvy soudu se pak nepochybně týkaly původního žalobce, neboť byly vydány ještě před rozhodnutím podle Podle dovolacího soudu přitom měl být žalobce Ing. Č. vyzván obecně k označení důkazu (resp. důkazů), jimiž by prokázal, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2. července 2007 nabyla účinnosti (v daném případě soud žalobce pouze vyzval k předložení potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávky). Přitom je nezbytné poukázat na to, že poučení podle ustanovení je poskytnutím informace, že ustanovení hmotného práva, které hodlá soud při posuzování věci užít, vyžaduje ke své aplikaci skutkové zjištění a odpovídající tvrzení účastníka a důkazní návrhy. Soud musí účastníkovi rámcově sdělit, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a prokazovat. Soud musí projevit a zaprotokolovat svůj dotaz i poskytnuté poučení o následku mezery v tvrzení - např. o tom, že se účastník vystavuje nebezpečí zamítnutí žaloby. Soud může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle (analogicky srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. , apod.).

Je tedy třeba uzavřít, že jestliže nebyly splněny předpoklady obsažené v , odvolací soud neměl dosud dány podmínky pro to, aby mohl odůvodněně konstatovat, že žalobce v řízení neprokázal, že by smlouva o postoupení pohledávky již byla účinná, takže na jeho straně není dána věcná aktivní legitimace. Napadené rozhodnutí proto není možno hodnotit jako správné.

Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) rozsudek odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení a 3 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu