Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1154/2020

25 Cdo 1154/2020-312

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců: a) F. V., narozený XY, b) R. V., narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: O. Ch., advokát se sídlem XY, zastoupený JUDr. Danielem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, o 153 831 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. -280, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. -280, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2017, č. j. -133, ve vyhovujícím výroku I v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům zákonný roční úrok z prodlení z částky 77 330 Kč za dobu od 7. 1. 2015 do 5. 2. 2015, změnil tak, že se žaloba zamítá, dále v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení z částky 77 330 Kč za dobu od 6. 2. 2015 do zaplacení jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 8,05% roční úrok z prodlení z částky 77 330 Kč za dobu od 6. 2. 2015 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I). Dále jej v zamítavém výroku II o věci samé v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 363 Kč se zákonným úrokem z prodlení změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 363 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z částky 363 Kč za dobu od 6. 2. 2015 do zaplacení, dále v části, v níž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobci domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 76 138 Kč, jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 8,05 % roční úrok z prodlení z částky 76 138 Kč za dobu od 6. 2. 2015 do 22. 6. 2015, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II). Výrokem III pak rozhodl o náhradě nákladů řízní před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále jen „ “), neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a tyto vady žalobci neodstranili v zákonné lhůtě ( ). Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ).

Dovolací soud není oprávněn si důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jakož i důvodu dovolání ( až 238a, ), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Potřebný údaj přitom nelze dovodit ani z obsahu dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ) a za vymezení podmínky přípustnosti dovolání nemůže být považována ani samotná polemika s právním posouzením odvolacího soudu, neboť nesprávné právní posouzení věci je dovolacím důvodem podle a 3 , tedy už jen proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. ).

Pouze v dílčí části dovolaní je zmíněna judikatura u jedné z dovolacích námitek ohledně otázky úspěšnosti případného odvolání v původním řízení (ve kterém žalovaný zastupoval žalobce jako advokát) ve věci procesního nástupnictví. Ani z toho však ve vztahu k požadavku vymezení přípustnosti dovolaní není patrno, co je tím míněno. Rozhodnutí odvolacího soudu stojí, mimo jiné, na závěru, že žalovaný jako advokát žalobců v původním řízení neměl žádnou povinnost brojit odvoláním proti usnesení o procesním nástupnictví, tedy otázka případného úspěchu v takovém odvolacím řízení je bezpředmětná, respektive na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že k podání dovolání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno – tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 154). Oba žalobci napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu i v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům 77 330 Kč s příslušenstvím, a dále v částech, jimiž odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobcům 336 Kč s příslušenstvím a samostatné příslušenství z částek 77 330 Kč a 76 138 Kč. V tomto rozsahu jim žádná újma nevznikla, proto dovolání účastníků navíc není v těchto částech ani subjektivně přípustné [ , 218 písm. b) ].

Proti výrokům o náhradě nákladů řízení pak není dovolání podle objektivně přípustné. Ani k námitkám ohledně rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení pak dovolatelé nevymezili přípustnost dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaný by tedy v zásadě měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak s přihlédnutím k evidentním vadám dovolání, jakož i k obsahu jeho vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze odměnu advokáta za podané vyjádření považovat za náklad účelně vynaložený ( ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2022

JUDr. Robert Waltr předseda senátu