Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 326/2022

20 Cdo 326/2022-775

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. Ch., narozeného XY, bytem XY, Slovenská republika, adresou pro doručování XY, Slovenská republika, proti povinnému S. B.,narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 2392/6, za účasti bývalé manželky povinného J. K., dříve B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Klenkou, advokátem se sídlem na Praze 1, Klimentská 1207/10, pro 20 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. listopadu 2021, č. j. -751, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) výrokem I. usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. -694, zamítl návrh bývalé manželky povinného ze dne 16. 8. 2016 na zastavení exekuce, vedené na základě pověření okresního soudu ze dne 27. 7. 2016, č. j. -22, soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem, Exekutorský úřad Olomouc (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 185 EX 1416/16, pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 20 000 000 Kč s příslušenstvím podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 30. 5. 2016 pod sp. zn. N 152/2016, NZ 97/2016, JUDr. Janou Elšíkovou, notářkou se sídlem v Olomouci (dále „exekuční titul“), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vydal v pořadí již druhé zamítavé rozhodnutí, neboť předešlé usnesení ze dne 8. 8. 2018, č. j. -297, zrušil Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. -321, přičemž vyslovil závazný právní názor, podle kterého bylo nezbytné bývalou manželku povinného řádně poučit podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), o povinnosti označit důkazy k prokázání uplatněných tvrzení, dále bylo třeba vypořádat se se všemi námitkami, které bývalá manželka povinného za řízení vznesla; soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nepostupoval podle příslušných ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

2/ Soud prvního stupně dospěl na základě podrobně provedeného dokazování k závěru, že bývalá manželka povinného neprokázala, že by podpis na ě označené jako „dohoda o uznání závazku“ ze dne 18. 10. 2011, jíž spolu s povinným uznala vůči oprávněnému dluh ve výši 20 000 000 Kč (dále „dohoda o uznání závazku“), nebyl jejím pravým podpisem (že by byl jakkoli padělán či na u pouze natištěn), jakož ani to, že závazek k zaplacení v exekuci vymáhané částky podle hmotného práva nikdy nevznikl (tj. že na plnění neměl oprávněný nárok). Jelikož tedy jde o existentní dluh spadající do společného jmění obou (bývalých) manželů, může být exekuce vedena rovněž na majetek, který tvoří součást společného jmění manželů podle a odst. 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), jakož i na účet bývalé manželky povinného ( ex. řádu).

3/ Odvolací soud usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. -751 k odvolání bývalé manželky povinného změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 17. 8. 2016, č. j. 185 EX 1416/16-33, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 8. 2016, č. j. 185 EX 1416/16-37, tak, že exekuci prováděnou přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného u peněžního u ke dni 2. 11. 2016 částečně zastavil, ve zbývající části výroku I., o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce, jakož i ve výroku II., o náhradě nákladů řízení, usnesení soudu prvního stupně potvrdil(výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Při aprobaci skutkových zjištění akceptoval závěr soudu prvního stupně ohledně řádné vykonatelnosti exekučního titulu. Rovněž dohoda o uznání závazku splňovala nezbytné náležitosti podle obč. zák., přičemž nedostatek pravosti podpisu na této dohodě bývalá manželka povinného neprokázala. Neprokázala ani to, že by oprávněný dílčí částky nyní vymáhaného peněžitého plnění povinnému nepředal. Odlišný názor zaujal odvolací soud ve vztahu k té části exekuce, jež byla prováděna přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného, neboť ode dne právní moci rozvodu manželství povinného a jeho manželky (2. 11. 2016) nebylo možno podle exekuci přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného u peněžního u vést.

4/ Výrok I. usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, napadla bývalá manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „důkazního břemene“, lze-li z dalšího obsahu dovolání dovodit, že je tím míněna otázka reálného poskytnutí půjčky (tj. skutečného předání peněžních prostředků mezi povinným a oprávněným), jakož i otázka pravosti podpisu na dohodě o uznání závazku, vše hlediskem rozložení důkazní povinnosti. Jestliže odvolací soud uzavřel, že důkazní břemeno leželo na bývalé manželce povinného, a nikoli na oprávněném, je podle názoru dovolatelky napadené usnesení v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. , ze dne 26. června 2014, sp. zn. , ze dne 28. února 2002, sp. zn. , ze dne 9. října 2000, sp. zn. , či ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. , podle kterých má pravost soukromé y - v případě jejího popření - prokazovat ten z účastníků, v jehož zájmu je podle hmotného práva prokázání tvrzené skutečnosti, resp. ten, kdo takovou u předložil. Napadené rozhodnutí je rovněž vnitřně rozporné a tedy nepřezkoumatelné, jde-li o účinky notářského zápisu ve vztahu k průkaznosti údajů v něm obsažených.

5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání bývalé manželky povinného rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ), přičemž dovolatelka nevystihla ani důvod dovolání ( a odst. 3 ).

6/ Dovolatelka k předestřené otázce zatížení důkazní povinností v případě „poskytnutí půjčky“ nesprávně vychází z toho, že odvolací soud rozhodl v její neprospěch z důvodu dovolatelkou neuneseného důkazního břemene prokázat tvrzenou absenci předání finančních prostředků. V uvedené souvislosti však přehlíží, že odvolací soud považoval na základě volného hodnocení důkazů za přímo prokázané (srov. odstavec 33 napadeného usnesení), že „k uzavření řady půjček“ fakticky došlo a že finanční prostředky byly povinnému a jeho tehdejší manželce také reálně předány (dovolatelkou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. , tudíž nelze považovat za přiléhavý, neboť se odvolací soud v posuzované věci zjevně neuspokojil se zjišťováním skutkového stavu jen v rovině „míry pravděpodobnosti“). Dovolatelka tak ve skutečnosti podrobuje kritice toliko skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, resp. jimi provedené hodnocení důkazů, v důsledku čehož řádný důvod dovolání nelze založit ( věta první ), neboť takový důvod zákon spojuje pouze s nesprávným právním posouzením věci. Dovolací soud je přitom při svém rozhodování zjištěným skutkovým stavem vázán a nemůže jej přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2020, sp. zn. ), vyjma situace extrémního nesouladu mezi nalezeným skutkovým stavem a provedenými důkazy, která v posuzované věci nenastala.

7/ Obdobný závěr je třeba učinit u „druhé“ dovolatelkou ohlášené otázce důkazního břemene k prokázání nepravosti jejího podpisu na notářsky ověřené (vidimované) kopii dohody o uznání závazku, neboť také v tomto případě odvolací soud rozhodl v neprospěch dovolatelky na základě (pozitivního) zjištění, že předmětnou dohodu skutečně podepsala. Relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k hodnocení důkazu provedeného kopií (průpisem) y (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2021, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2021, sp. zn. ) přijala (mimo jiné) závěr, že okolnost „pravosti“ podpisu soud přezkoumává u listin vlastnoručně podepsaných, a právě v těchto případech se také uplatňuje domněnka správnosti y a důkazního břemene ohledně skutečností v ě uvedených. K takové situaci však v projednávané věci nedošlo (oprávněný předložil pouze kopii y, kterou hodnotil odvolací soud jako „běžný důkaz“ podle zásad uvedených v ), takže dovolatelkou ohlášená judikatura Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 9. října 2000, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. , a ze dne 28. února 2002, sp. zn. ) na případ nedopadá. Jestliže odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že dovolatelka dohodu o uznání závazku podepsala (i s přihlédnutím k tomu, že nebylo prokázáno „zfalšování“ jejího podpisu), nelze takovému hodnocení důkazů z pohledu výše znamenané judikatury ničeho vytknout, a to opět s přihlédnutím k článku 36 odst. 1 d (tj. k problematice extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními řešené plénem Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. ).

8/ Z hlediska reálného vzniku vymáhaného závazku (jakožto „výsledku“ dokazování) je potom třeba rovněž interpretovat poznámku odvolacího soudu učiněnou v odstavci 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde odvolací soud nerekapituluje názor právní, nýbrž skutkový (tj. konstatuje, že exekuční titul vskutku potvrzuje pravdivost svého obsahu); uvedené hodnocení tedy napadené usnesení vnitřně rozporným či nepřezkoumatelným - jakkoli dovolatelka ohlašuje opak - nečiní.

9/ Pro úplnost a s ohledem na potřebu vypořádat se s ostatními námitkami dovolatelky Nejvyšší soud uvádí, že ani v dovolání naznačovaný rozpor mezi napadeným usnesením a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. , není dán, neboť předmětem tehdejšího judikátního posuzování byl „důkazní standard“ pro dokazování jednání v duševní poruše (tj. problematika od posuzované věci odlišná skutkovým základem).

10/ Dovolací soud proto dovolání bývalé manželky povinného podle ustanovení odmítl.

11/ S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. ) není návrh dovolatelky na odklad právní moci napadeného usnesení ( ) důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. ).

12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 2. 2022

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu