Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2632/2021

21 Cdo 2632/2021-376

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobceJ. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Potoční č. 1094, proti žalované Fakultní Thomayerově nemocnici, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 4 – Krči, Vídeňská č. 800, IČO 00064190, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze – Novém Městě, Apolinářská č. 445/6, o omluvu a náhradu nemajetkové újmy, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. listopadu 2018 č. j. -249, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2021 č. j. -349, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021 č. j. -349 není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadené usnesení odvolacího soudu je [v závěru, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, neboť znalecký posudek (vypracovaný až po skončení původního řízení) nelze považovat za nový důkaz ve smyslu ustanovení , a to bez ohledu na to, zda by mohl pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jelikož „základním předpokladem pro uplatnění nového důkazu prostřednictvím žaloby na obnovu řízení je skutečnost, že účastník nemohl důkaz bez své viny použít v původním řízení“, přičemž „žalobci nic nebránilo v tom, aby soudu předložil jakýkoliv (revizní) znalecký posudek, či aby vypracování takového posudku navrhl“] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V soudní praxi není pochyb o tom, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení podle ustanovení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. , odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. , nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. ). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí. Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. ).

V posuzované věci žalobci nic nebránilo (jak správně uvedl odvolací soud), aby v původním řízení soudu předložil (označil) jakýkoliv (další) znalecký posudek, který by mohl být již tehdy použit jako důkaz.

Uvádí-li dovolatel, že „měl být soudem poučen o tom, že si má sám opatřit případný znalecký posudek, když u soudu nebyl, na rozdíl od žalované, zastoupen advokátem a nedostalo se mu tedy v tomto ohledu řádného poučení k prokázání svých tvrzení a označení příslušných důkazů“, pak namítá tzv. jiné vady řízení, k nimž však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. ). Mínil-li dovolatel touto námitkou vytýkat nedostatek svého poučení v původním řízení, pak přehlíží, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných procesněprávních vad (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011 sp. zn. )

V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 12. 2021

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu