Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 9/2020-137

KSCB 41 INS XY39 ICm XY29 ICdo 9/2020-137

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobceAS ZIZLAVSKY v. o. s.,se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00,identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužnice J. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Sedláčkem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Španělská 770/2, PSČ 120 00,proti žalovanému J. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, PSČ 150 00, o určení neúčinnosti právního jednání a o vydání plnění do majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. Š., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2019, č. j. 39 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 5. června 2019, č. j. 39 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh na určení, že kupní smlouva ze dne 30. června 2017 (správně 30. srpna 2017), kterou dlužnice (J. Š.) převedla na žalovaného (J. V.) ve výroku specifikovanou bytovou jednotku a podíl na společných částech budovy a pozemku (dále jen „sporná nemovitost“), je vůči věřitelům dlužnice neúčinná (bod I. výroku), zamítl návrh, aby žalovanému bylo uloženo uhradit do majetkové podstaty dlužnice částku 1 180 000 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že kupní smlouva ze dne 30. srpna 2017 uzavřená mezi dlužnicí a žalovaným (dále jen „kupní smlouva“) je vůči věřitelům dlužnice neúčinná a uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužnice částku 1 180 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (první výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalovanému zaplatit státu na soudním poplatku částku 7 000 Kč (třetí výrok).

3. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:

[1] Dne 30. srpna 2017 uzavřela dlužnice (jako prodávající) s žalovaným (jako kupujícím) kupní smlouvu, jejímž předmětem byla sporná nemovitost. Dohodnutá kupní cena činila 1 180 000 Kč a její výši žádný z účastníků nerozporoval. Úhrada kupní ceny byla dohodnuta tak, že částku 650 000 Kč uhradí kupující na závazek vedlejšího účastníka D. H. (synovce dlužnice, dále jen „D. H.“) ze smlouvy o úvěru, poskytnutého HIT Partners Invest a. s. (zajištěný zástavním právem ke sporné nemovitosti) a zbytek kupní ceny ve výši 530 000 Kč byl dlužnici uhrazen před uzavřením kupní smlouvy na základě dohody o vypořádání majetkových vztahů.

[2] Dne 30. srpna 2017 uzavřeli D. H. (jako dlužník), žalovaný (jako věřitel) a dlužnice (jako prodávající a zástavní věřitelka) dohodu o vypořádání majetkových vztahů, v níž D. H. prohlásil, že žalovanému dluží částku 530 000 Kč z titulu zápůjček a splatných směnek. Dle článku III. byl žalovaný oprávněn tuto částku jednostranně započíst na část kupní ceny ve výši 530 000 Kč, což podpisem dohody učinil.

[3] V době uzavření kupní smlouvy měla dlužnice nejméně dva splatné závazky, další nesplatné závazky a její příjem nepokrýval splátky úvěrů.

[4] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 24. listopadu 2017 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice, a to na základě insolvenčního návrhu dlužnice.

[5] Dne 15. srpna 2018 uzavřel žalovaný (jako prodávající) s T. M. (jako kupujícím, dále jen „T. M.“) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej sporné nemovitosti za kupní cenu ve výši 1 200 000 Kč.

4. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení až 3, , , a 3, , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2019, pod číslem 33, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. (rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – uvedl, že o tzv. ekvivalentní právní jednání dlužníka jde jen tehdy, dostane-li se dlužníku za převedené věci, práva či majetkové hodnoty opravdu (reálně) jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. Na rozdíl od insolvenčního soudu [jenž kupní smlouvu neshledal neúčinnou, neboť žalovaný vypořádal (uhradil) obecnou kupní cenu] odvolací soud uzavřel, že kupní smlouva je typickým právním jednáním bez přiměřeného protiplnění, když se dlužnici za převod sporné nemovitosti nedostalo žádného protiplnění a uspokojeny byly pouze závazky D. H. (třetí osoby), včetně jeho nezajištěného závazku vůči žalovanému. Podle odvolacího soudu vedlo uzavření kupní smlouvy k úpadku dlužnice. Není-li žalovaný již vlastníkem sporné nemovitosti a nebylo-li tvrzeno, že nabyvatel T. M. je osobou uvedenou v , je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném peněžitou náhradu ve výši nezpochybněné kupní ceny.

5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i otázky, která je dovolacím soudem řešena rozdílně a dále otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu potvrdí, nebo rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Jako dovolacím soudem neřešenou předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu otázku, zda neúčinným právním jednáním ve smyslu je i takové jednání, jímž dlužník převádí majetek za obvyklou cenu, přičemž věřitelé mají objektivní možnost zjistit převod a bránit mu zákonnými prostředky, např. předběžným opatřením.

7. Rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu dovozuje dovolatel z toho, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. jde o neúčinné jednání tehdy, když se dlužníku za převáděný majetek nedostane skutečné faktické plnění (typicky v důsledku zápočtu pohledávek), avšak v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 11. října 2008) „je zápočet plnění na kupní cenu věci považovaný za souladný a nemá za následek neúčinnost takového právního jednání“.

8. K otázce, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, dovolatel uvádí, že Nejvyšší soud má jasně stanovit, že o neúčinné právní jednání dle jde pouze tehdy, pokud exciplitně určí zákon a osoba povinná (věřitel, kupující) nezanedbá při nabývání majetku od dlužníka povinnost ke zjištění majetkového stavu dlužníka a věřitelé dlužníka prokáží náležitou péči, že se zajímali o stav dlužníkova majetku a případně učinili kroky k zabránění jeho zmenšení. Dovolatel namítá, že k tíži povinné osoby by nemělo být bez dalšího přičítáno to, že kupní cenu uhradila zápočtem svých pohledávek vůči dlužníku či plněním ve prospěch třetí osoby v souladu s dohodou s dlužníkem, ledaže se prokáže, že věděla nebo mohla vědět o úpadku dlužníka, případně o jeho jiných věřitelích, kteří by se z majetku mohli uspokojit, čímž by nedbalostně nebo úmyslně upřednostňovala sebe jako věřitele dlužníka.

9. Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

10. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu je ustálena v závěrech, podle nichž:

[1] Podmínky odporovatelnosti ve smyslu ustanovení a se posuzují ke dni vzniku právního úkonu (právního jednání); ke stejnému okamžiku se zjišťuje i to, zda měl dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů (v jejichž prospěch se insolvenční neúčinnost vyslovuje). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 106/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 106/2016“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. . Dlužník „učiní“ právní úkon (kupní smlouvu týkající se nemovitosti) k okamžiku, kdy nastaly jeho právní účinky (co do změny vlastnického práva), tedy k okamžiku, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Viz rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. .

[2] Pro závěr o neúčinnosti právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle musí být (ve stručnosti) kumulativně splněny čtyři podmínky. Dlužník se zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník, právní úkon učinil v době, kdy byl v úpadku nebo tento právní úkon k úpadku vedl, byl učiněn ve lhůtě jednoho roku (případně tří let) před zahájením insolvenčního řízení a nevztahuje se na něj žádná z výjimek dle . Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sen. zn. .

[3] Pro účely posouzení, zda se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník ( ), je významné především kvantitativní hledisko [poměr mezi cenou obvyklou a cenou sjednanou (vyjádřitelný např. v procentech) a rozdíl obou cen (představující konkrétní částku)]. Současně je ale nutno přihlédnout k dopadu sporného právního úkonu do majetkové sféry dlužníka z hlediska možnosti věřitelů, jimž k datu nabytí účinků sporného právního úkonu dlužníka svědčila pohledávka za dlužníkem, dosáhnout vůči dlužníku úhrady pohledávek (a schopnosti dlužníka tyto pohledávky zaplatit) a k důvodům, pro které dlužník sporný právní úkon učinil (např. snaha získat prostředky k úhradě již splatných pohledávek věřitelů), jakož i k dalším okolnostem, za nichž dlužník dotčený právní úkon učinil. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 64/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[4] Pro závěr, že se dlužníkův majetek následkem převodu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na jiného nesnížil (tedy, že dlužník za tento majetek obdržel „přiměřené protiplnění“) není bez dalšího významný jen obsah smlouvy nebo jiného ujednání. O tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. Srov. opět rozsudek sen. zn. .

[5] Z dikce rozhodných ustanovení upravujících neúčinnost právních úkonů dlužníka je nepochybné, že neurčuje, že by předpokladem neúčinnosti právního úkonu dlužníka byla vědomost druhé smluvní strany (žalovaného) o stavu úpadku dlužníka. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2018, pod číslem 37, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. .

[6] Uzavřel-li dlužník, který nemá další majetek postačující k uspokojení svých věřitelů, jako prodávající se svým věřitelem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji nemovitosti, jejíž součástí od počátku byla dohoda o započtení dříve splatných pohledávek věřitele na pohledávku dlužníka z titulu kupní ceny, takže dlužník reálně obdržel jen částku odpovídající několika procentům kupní ceny, pak byla taková kupní smlouva ve smyslu ustanovení vzorovým příkladem právního úkonu (právního jednání) dlužníka „bez přiměřeného protiplnění“. Celá transakce totiž tímto způsobem směřovala jen k vytvoření pohledávky (dlužníka proti věřiteli), na kterou si věřitel mohl započíst své (starší) pohledávky vůči dlužníku, čímž by se dlužníku za nemovitost převedenou na věřitele přiměřeného protiplnění (zužitkovatelného k uspokojení dalších věřitelů dlužníka) „reálně“ nedostalo. K tomu viz opět rozsudek sen. zn. . V rozsudku ze dne 26. února 2020, sen. zn. , pak Nejvyšší soud uvedl, že tyto závěry lze bezpochyby převzít i pro poměry založené kupní smlouvou o prodeji nemovitostí, jejíž součástí od počátku byla dohoda o úhradě podstatné části kupní ceny dlužníku (prodávajícímu) tím, že kupující převezme dlužníkův dluh u třetí osoby. Také v tomto případě totiž dlužník za převedené nemovitosti „reálně“ neobdržel přiměřené protiplnění (zužitkovatelné k uspokojení dalších věřitelů dlužníka).

11. Se závěry obsaženými ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu je právní posouzení věci odvolacím soudem souladné. Součástí kupní smlouvy o prodeji sporné nemovitosti od počátku byla dohoda o úhradě kupní ceny v celkové výši 1 180 000 Kč, jež byla koncipována tak, že částku 650 000 Kč žalovaný zaplatí společnosti HIT Partners Invest a. s. na úhradu její úvěrové pohledávky za D. H. a zbylou částku ve výši 530 000 Kč žalovaný započítal (dle dohody o vypořádání majetkových vztahů uzavřené téhož dne jako kupní smlouva) na své pohledávky vůči D. H. Také v tomto případě se dlužnici za převedené nemovitosti „reálně“ nedostalo přiměřeného protiplnění, jež by bylo využitelné k uspokojení jejích věřitelů.

12. Námitka dovolatele, podle níž je otázka neúčinnosti právních jednání dovolacím soudem řešena rozdílně, přípustnost dovolání nezakládá. Jde o výklad jiného (než insolvenčního) zákona, což je i důvodem, pro který není dovolatelem udávaný (možný) rozpor řešitelný postupem podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, tedy předložením této věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (judikaturu k , , nelze sjednocovat či měnit judikaturou k ustanovením a násl. ).

13. Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka na téma objektivní možnosti věřitelů dlužníka zjistit převod nemovitosti z katastru nemovitostí a bránit mu zákonnými prostředky. Z výše rozebrané judikatury totiž plyne, že to, zda některý z věřitelů mohl v předinsolvenčním stadiu učinit právní kroky směřující proti převodu, nemá z hlediska oprávnění insolvenčního správce podat v zákonem stanovených případech odpůrčí žalobu, žádný význam.

14. Konečně Nejvyšší soud nemá důvod připustit dovolání pro řešení otázky týkající se podmínek odporovatelnosti dle . K dovolatelem vznesenému požadavku, aby dovolací soud stanovil, že neúčinné právní jednání ve smyslu ustanovení je podmíněno též tím, že povinná osoba (věřitel, kupující) nezanedbá při nabývání majetku od dlužníka povinnost ke zjištění stavu jeho majetku a věřitelé dlužníka prokáží náležitou péči při zjišťování majetku dlužníka, případně že učinili kroky k zabránění zmenšení majetku dlužníka, Nejvyšší soud uvádí, že z výše označené judikatury mimo jiné plyne i závěr, podle něhož jedním z předpokladů k naplnění skutkové podstaty neúčinnosti právního jednání dle ustanovení a je zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění právního jednání v úpadku (nebo že tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku); přitom rozlišuje jen skutkové podstaty neúčinných právních jednání, u kterých současně stanoví vyvratitelnou domněnku úpadku dlužníka a skutkové podstaty neúčinných právních jednání, u nichž nese důkazní břemeno o úpadku dlužníka insolvenční správce. Z výslovného znění rozhodných ustanovení (srov. jeho a násl.) upravujících neúčinnost právních jednání dlužníka je nepochybné, že neurčuje, že by předpokladem neúčinnosti právního jednání dlužníka byla vědomost druhé smluvní strany (dovolatele) o stavu úpadku dlužníka nebo zjišťování informací o stavu majetku dlužníka v době uskutečnění právního jednání. Stejně tak neurčuje, že by podmínkou neúčinnosti právního jednání dlužníka byla aktivita věřitelů při zjišťování majetku dlužníka či využití zákonných prostředků k zabránění zmenšení dlužníkova majetku.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

16. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 12. 2021

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu