Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3018/2021

28 Cdo 3018/2021-545

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce J. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2021, č. j. -498, -498, takto: I. Dovolání seodmítají.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 26. 5. 2021, č. j. -498, -498, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 8. 2020, č. j. -418, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. -472, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu geometrickým plánem vymezených částí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (vedených nově pod parc. č. XY a XY), žaloba byla zamítnuta v části o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (z důvodu přečerpání restitučního nároku) a bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.

Žalobce brojil vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen zamítavý výrok prvostupňového rozsudku. Předestřel otázku, zda náhradní pozemky v režimu , o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“), mají být oceňovány dle stavu existujícího ke dni účinnosti zákona o půdě nebo dle stavu v době rozhodování soudu. Měl za to, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil odchylně od judikatury Nejvyššího soudu. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. .

Žalovaná brojila proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně. Kladla otázku, zda při oceňování náhradních pozemků dle , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění (dále jen - ,, ), bylo lze aplikovat cenové srážky z důvodu ,,odloučenosti katastrálního území“. Tvrdila, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , a od rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání obou procesních stran přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustnými ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, jež byla shrnuta i v jeho rozsudku ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. , vyhlášeném v projednávané věci, vyplývá, že v situaci, kdy zde není právní normy, jež by v souvislosti s oceňováním náhradních pozemků ukládala posuzovat charakter těchto pozemků dle určitého historického stavu (jak je tomu kupříkladu v případě odňatých pozemků dle zákona o půdě), nezbývá než dovodit, že náhradní pozemky jest oceňovat v souladu s pravidlem zakotveným v ustanovení , tedy dle jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. ). Zatímco fixace hladiny cen ke dni účinnosti zákona o půdě (viz zákona o půdě) má svou logiku, neboť zajišťuje, že jsou odňaté nemovitosti i náhradní pozemky oceňovány dle stejných cenových měřítek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. , popřípadě nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. , bod 14), posuzování charakteru náhradních pozemků dle stavu ke dni 24. 6. 1991 a z toho plynoucí fingování od současné reality odlišných vlastností vydávaných nemovitostí by mohlo vést, ať již k distorzi nebo naopak k nadhodnocení výše naturální náhrady, jež by však v souladu s principy restitučního procesu měla být v zásadě ekvivalentní hodnotě restitučního nároku odvíjející se od ceny oprávněnou osobou nebo jejími právními předchůdci pozbytých statků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). Z uvedených důvodů je proto zcela na místě oceňovat náhradní pozemky dle cenových předpisů účinných ke dni 24. 6. 1991, avšak dle stavu, jaký mají v okamžiku jejich vydání oprávněné osobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

Odvolací soud se tedy výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, jestliže v souladu se shora uvedeným závazným právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v projednávané věci ocenil vydávané náhradní pozemky na základě oceňovacích předpisů účinných ke dni 24. 6. 1991, tedy ke dni účinnosti zákona o půdě, avšak se zřetelem k jejich stavu existujícímu ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení přitom nebyly shledány žádné výjimečné okolnosti, jež by snad měly (mohly) odůvodňovat ocenění náhradních pozemků dle od současné reality odlišných vlastností (jako pozemků nestavebních, ačkoliv podle existující územně plánovací dokumentace jsou určeny k zastavění). Mimořádnou skutečností opodstatňující ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. , či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , posuzování charakteru náhradních pozemků dle stavu ke dni 24. 6. 1991 a z toho plynoucí fingování od současné reality odlišných vlastností vydávaných nemovitostí přitom zjevně nemůže být sama o sobě okolnost, že negativní rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví právní předchůdkyně žalobce k odňatým pozemkům (pro překážku dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě) bylo vydáno v roce 2003 (za znění zákona o půdě, účinného do 13. 4. 2006), jestliže bezúplatný převod nárokovaných náhradních pozemků je uplatňován teprve od roku 2017 a ze skutkových konkluzí soudů nižšího stupně nadto ani nikterak neplyne, že by ke změně charakteru zvolených náhradních pozemků z „nestavebních na stavební“ došlo až po vznesení nároku na požadovanou pozemkovou náhradu hodlanou žalobcem užívat snad toliko k zemědělským, a nikoliv stavebním či komerčním účelům. Závěry odvolacího soudu se konečně nikterak neodchylují ani od žalobcem předestíraných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. (vůči němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ), v nichž bylo dovolání žalované shledáno nepřípustným z důvodu, že na kladené otázce ocenění nárokovaných náhradních pozemků se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem věci (cena náhradních pozemků ani dle ocenění žalované nepřesahovala zbývající výši restitučního nároku) napadená rozhodnutí odvolacího soudu nezávisela.

Předpoklady přípustnosti dovolání podaného žalobcem tudíž v posuzovaném případě naplněny nejsou ( ).

Polemika žalované se soudy nižšího stupně převzatými znaleckými konkluzemi o charakteru převáděných náhradních pozemků odůvodňujícím aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 pro ,,odloučení katastrálního území“, nese se najmě v rovině skutkové. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dálev poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Ze zřetele přitom nelze ztrácet ani okolnost, že příloha č. 7 (ve znění ) vzhledem ke své dikci umožňovala (stejně jako pozdější znění tohoto oceňovacího předpisu) realizaci cenových srážek pro stavební „nesrostlost“ (v širším slova smyslu) oceňovaného stavebního pozemku s urbanizačním sídlem (tj. pro odloučení katastrálního území) až do úrovně soudy nižšího stupně aplikované sazby 65 % (přístup po nezpevněné komunikaci 10 %, nenapojenost na veřejný vodovod 5 %, nenapojenost na veřejnou kanalizaci 5 %, nenapojenost na rozvod elektrické elektřiny 10 %, stavební nesrostlost s urbanizačním celekem v užším slova smyslu 30 %).

Předpoklady přípustnosti nebyly proto dovolacím soudem shledány ani u dovolání podaného žalovanou ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání obou procesních stran byla odmítnuta.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 12. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu