Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2918/2021

28 Cdo 2918/2021-651

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. Č., nar. XY, bytem v XY, zastoupený Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, proti žalovanému: Zemědělské družstvo M Í R se sídlem v Ratiboři, IČ 00151246, se sídlem v Ratiboři 500, zastoupené JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 94/27, o zaplacení 336 976 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2021, č. j. -622, ve znění usnesení ze dne 24. 5. 2021, č. j. -627, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. -622, ve znění usnesení ze dne 24. 5. 2021, č. j. -627, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 9. 2018, č. j. -440, potvrdil v části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 307 793 Kč s příslušenstvím, a jinak jej v daném výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 29 183 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % z částky 38 090,05 Kč jdoucím od 16. 4. 2013 do 9. 12. 2015 a z částky 29 183 Kč jdoucím od 10. 12. 2015 do zaplacení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výroky II., III. a IV. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal v celém jeho rozsahu dovolání žalobce. Předestřel otázku hodnocení znaleckého posudku, na jehož podkladě odvolací soud stanovil výši bezdůvodného ohodnocení vzniklého za dobu od 15. 4. 2011 do 14. 4. 2013 bezesmluvním užíváním jím vlastněných pozemků v k. ú. XY zastavěných zemědělským areálem žalovaného. Měl za to, že se odvolací soud při hodnocení provedeného dokazování odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. . Vytýkal rovněž opomenutí některých realizovaných důkazů či neprovedení veškerých jím označených důkazů – odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. , a ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. .

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba dále poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Vytýká-li dovolatel hodnocení provedených důkazů – zejména znaleckého posudku ze dne 30. 6. 2020, č. 46/2020, vypracovaného za odvolacího řízení znaleckým ústavem Vysokého učení technického v Brně, fakulty stavební – polemizuje tím zjevně se skutkovými a nikoliv právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Odvolací soud se ostatně svým postupem nikterak nezpronevěřil té judikatuře, jež označuje znalecký posudek za jeden z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad nepodléhají; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, posuzuje, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a zda nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud přitom nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku; zákon ( ) přitom nestanovuje předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. , jakož i dovolateli odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. ). Pokud přitom reálně není možné v daném případě zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků (zastavěných v dané lokalitě obdobným areálem), zůstává právě na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce (za využití odpovídající odborné metody) vypořádal, resp. na soudu, aby zmíněné faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. ).

Kritizuje-li pak dovolatel, že skutková zjištění nebyla čerpána z dalších provedených důkazů (znalecký posudek Ing. Domanského, znalecký posudek Ing. Tůmové, znalecký posudek Ing. Mikušové, znalecký posudek Ing. Fojtů, odborné vyjádření Václava Adamce a nájemní smlouva TM Stav, spol. s. r. o.), polemizuje tím (aniž vystihuje přípustné důvody dovolání) rovněž s hodnocením dokazování soudy nižšího stupně. Vytýká-li přitom snad neprovedení některých označených důkazů, dlužno uvést, že prostřednictvím této námitky upozorňuje na vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným ( ), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Výtky dovolatele ostatně postrádají relevanci – soudy totiž nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly. Soudy nižšího stupně přitom v projednávané věci své povinnosti dostály, když v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vysvětlily, z jakého důvodu některým dovolatelovým důkazním návrhům nevyhověly (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. ).

Odvolací soud se konečně při stanovení výše bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním předmětných pozemků neodchýlil ani od té ustálené judikatury dovolacího soud, dle níž se výše náhrady za bezdůvodné obohacení poměřuje s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. ).

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání v projednávané věci naplněny nebyly ( ). Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení V části, v níž bylo žalobě odvolacím soudem vyhověno (o zaplacení 29 183 Kč se specifikovaným příslušenstvím), pak dovolatel ve smyslu ustanovení není k podání dovolání subjektivně legitimován – z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. , ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28/1998; ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. 7/2000; nebo ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( , odst. 3 věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy žalovanému, který se k dovolání nevyjádřil, žádné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu nawww.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 12. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu