Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 10/2021

21 Cul 10/2021-743

USNESENÍ

Odůvodnění:

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. -611, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 037 000 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně odvolání. Věc byla soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 1. 2018 a je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. .

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 3. 11. 2021, se navrhovatelka domáhá, aby byla určena lhůta k „nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“. V návrhu poukázala na dosavadní průběh řízení, zejména upozornila na to, že řízení probíhá již od roku 2009, odvolací řízení potom od roku 2018 a doposud ve věci nebylo nařízeno jednání, resp. jednání nařízené na den 25. 10. 2021, ale toto bylo „bezdůvodně“ zrušeno „údajně“ z důvodu insolvence žalobkyně. K tomu uvedla, že „insolvence nebyla prohlášena na správkyni dědictví“, nýbrž na majetek žalobkyně jako fyzické osoby. Dále poukázala na svůj věk, sociální stav, délku řízení a komplikace způsobené pandemií.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda se k návrhu vyjádřil tak, že návrh považuje za nedůvodný, neboť „s ohledem na prohlášení konkursu…žalobkyně pozbyla i aktivní legitimaci k takovému návrhu“. Poukázal na to, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021,č. j. XY.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu ( část věty před středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Návrhem podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod č. 2/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. ).

V posuzovaném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 25. 10. 2021, toto jednání dne 20. 10. 2021 odročil na neurčito s odůvodněním, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs. Z uvedeného vyplývá, že sám odvolací soud již dospěl k závěru, že k rozhodnutí o věci je třeba nařídit jednání [nejsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání (srov. ustanovení )]; je zapotřebí tak posoudit oprávněnost jeho dalšího postupu [odročení jednání (srov. ustanovení )].

Nejvyšší soud dále ověřil v insolvenčním rejstříku, že na majetek navrhovatelky byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021, č. j. XY konkurs, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 9:38 hodin, tímto nastaly účinky prohlášení konkurzu [srov. ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), dále jen „IZ“]. Proti usnesení podala zdejší navrhovatelka odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto.

Procesní (jakož i hmotněprávní) postavení žalobkyně se tedy změnilo tím, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz. Vznikla proto procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze stojí), jaký vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska vlivu probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně jako správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou její „aktivní legitimace“). Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci, neboť by tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno k „usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž – důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu není možné.

Protože soud je zásadně vázán žalobou (návrhem) – srov. ustanovení a větu druhou zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší soud České republiky návrh na určení lhůty podle ustanovení části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a , neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 12. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu