Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2825/2021

22 Cdo 2825/2021-508

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha-Zbraslav, IČO 00241857, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 464, zastoupené Mgr. Petrem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 176/68, proti žalovaným 1) Relax Sport Centrum Zbraslav, a. s., IČO 26479974, se sídlem v Praze 5, Pod Třešňovkou 234, zastoupené JUDr. Filipem Behenským, advokátem se sídlem v Praze 4, Blažimská 1781/4, 2) RELAX SPORT CLUB ZBRASLAV, IČO 26530830, se sídlem v Praze 1, Vězeňská 860/7, zastoupenému Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, 3) R-MARK, s. r. o., IČO 25064223, se sídlem v Praze 10, Dopravní 500/9, zastoupené Mgr. Jakubem Zumanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. -469, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. -421, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované 1) a žalovanému 2) odstranit stavbu označenou „Novostavba Relax Sport Centrum Zbraslav“, kterou tvoří stavba bez č. p./č. ev. umístěná na pozemku parc. č. 706/9 v k. ú. Zbraslav, zapsaná pro toto k. ú. na LV č. 2721, a zařízení sportoviště, parkoviště a přístupové cesty umístěné na pozemcích parc. č. 706/7 a parc. č. 707/3 v k. ú. Zbraslav (výrok I). Ve výroku II zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému 2) odstranit stavbu technického vybavení bez č. p./č. ev. zapsanou na LV č. 4279 pro k. ú. Zbraslav, která je umístěna na pozemku parc. č. 707/4 v k. ú. Zbraslav. Ve výroku III zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované 3) odstranit stavbu zařízení sportoviště – budovu č. ev. 234, zapsanou na LV č. 4888 pro k. ú. Zbraslav, která je umístěna na pozemku parc. č. 706/16 v k. ú. Zbraslav. Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok IV – V).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně a žalované 3) rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. -469, potvrdil ve výrocích I – III o věci samé rozsudek soudu prvního stupně a změnil jej ve výrocích IV a V o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, který zamítl žalobu na odstranění staveb ve vlastnictví žalovaných, jež se ke dni rozhodnutí soudu nachází na pozemcích žalobkyně bez příslušného občanskoprávního titulu. Odvolací soud posoudil takový požadavek žalobkyně na odstranění staveb jakožto zjevné zneužití práva ve smyslu , (dále jen „o. z.“), resp. shledal tento požadavek žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.

Dovolatelka má předně za to, že soudy nižších stupňů nezjistily řádně skutkový stav pro účely shora uvedeného právního posouzení věci. Nepřihlédly ke skutkovým tvrzením a důkazům předložených žalobkyní rozhodným pro relevantní právní závěry. Pokud soudy nižších stupňů měly za to, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti významné pro posouzení věci nebo je neuvedla úplně a nenavrhla k těmto tvrzením důkazy, měla být ve smyslu soudem vyzvána, aby tato tvrzení doplnila, označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a poučena o následcích nesplnění takové výzvy (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. ). Má rovněž za to, že soudy obou stupňů založily své závěry pouze na tvrzeních žalovaných, aniž by tato tvrzení byla v řízení prokázána (např. skutečnosti ohledně návštěvnosti a využití staveb, nákladů na jejich výstavbu, dobu realizace výstavby, aktuální poptávce po sportovních službách atd.).

Podle žalobkyně zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva musí být založeno na kumulativním splnění následujících podmínek: a) jde o postup mimořádný, b) výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, c) vlastníkovi věci nepřináší odpovídající prospěch, d) vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť závažného zájmu žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. ). Žalobkyně považuje za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu o tom, že vlastnická žaloba představuje v posuzované věci zjevné zneužití práva. Soudy obou stupňů jednak nepřihlédly ke všem relevantním tvrzením a důkazům navrženým žalobkyní, a tak řádně nezjistily skutkový stav věci [především vzhledem k závěru o užívání staveb, (ne)účelnosti jejich odstranění, veřejnému zájmu a celospolečenskému významu staveb]. K tomu poznamenává, že odstraněním staveb sice dojde k zásahu do ekonomické sféry vlastníka, ale to neznamená, že by tím měla vzniknout újma širší společnosti. Podotýká, že žalovaní byli více než 10 let v prodlení s dokončením staveb a celý komplex není stále dokončen. Nebyl rovněž naplněn jeden ze základních účelů nájmu pozemků (na jehož základě byly stavby na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně vystavěny a který žalobkyně vypověděla), a to poskytování sportovních služeb pro občany žalobkyně za zvýhodněných podmínek. Z uvedeného plyne, že pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu na ochranu vlastnického práva žalobkyně pro zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (na kterou žalobkyně v dovolání řádně odkazuje). Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) považuje dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Namítá, že dovolatelka nevymezila konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Skutková zjištění jsou v souladu se závěrem odvolacího soudu o rozporu žalobního požadavku s dobrými mravy. V dovolání není přípustné napadat skutková zjištění ani hodnocení důkazů.

Ostatní žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobkyně v prvé řadě napadá skutková zjištění soudů nižších stupňů, na jejichž základě odvolací soud rozhodl o zamítnutí vlastnické žaloby pro zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.

Uvádí, že pokud soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci a nenavrhla k tomu relevantní důkazy, měl žalobkyni vyzvat postupem podle k doplnění tvrzení a navržení souvisejících důkazů.

Podle ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

Podle zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud opakovaně vyjádřil názor, že poučení podle ustanovení až 3 slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení) a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník dozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Jestliže však žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle ustanovení Postup podle ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Jinými slovy k porušení poučovací povinnosti podle a 3 by mohlo dojít toliko za předpokladu, že by soud v rámci zjišťování skutkového stavu dospěl k závěru, že určitá rozhodná skutečnost nebyla do řízení vnesena nebo že se určité tvrzení nepodařilo prokázat ani vyvrátit (nastal stav non liquet), pročež soud rozhodl podle pravidel pro dělení důkazního břemene; pokud tomu tak není a soud rozhodne na základě zjištěného skutkového stavu, není ani žádný důvod pro postup soudu podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. ).

Rovněž z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. , na který v dovolání odkazuje žalobkyně, se podává, že soud přistoupí k poučení ve smyslu pouze za předpokladu, že rozhodná skutečnost nebyla do řízení vnesena nebo že se určité tvrzení nepodařilo prokázat ani vyvrátit (nastal stav non liquet), a proto soud rozhodl podle pravidel pro dělení důkazního břemene; rozhodl-li soud na základě zjištěného skutkového stavu, není postup podle opodstatněný.

V poměrech projednávané věci se z rozhodnutí soudů obou stupňů podává, že nerozhodly podle pravidel pro dělení důkazního břemene. Na základě zjištěného skutkového stavu věci však soudy obou stupňů uzavřely, že jsou dány důvody („pro tentokrát“) pro zamítnutí žaloby na uložení povinnosti odstranit stavby, a to s ohledem na o. z. Z tohoto důvodu by nebyl postup soudů nižších stupňů podle opodstatněný. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této souvislosti založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu , a proto tato námitka žalobkyně přípustnost dovolání založit nemůže.

Žalobkyně v dovolání dále namítá, že jednotlivá skutková zjištění, na základě kterých odvolací soud uzavřel, že v poměrech projednávané věci je „pro tentokrát“ opodstatněno zamítnout vlastnickou žalobu podle § 8 o. z., nemají oporu v provedeném dokazování (ale jsou kupř. založena toliko na tvrzení žalovaných) a soudy obou stupňů nepřihlédly ke všem relevantním okolnostem projednávané věci (soudy např. nezohlednily skutková tvrzení žalobkyně a jí navrhované důkazy).

Dovolatelka však v souvislosti s provedeným dokazováním pouze polemizuje s procesním postupem odvolacího soudu a příslušnými skutkovými zjištěními, aniž řádně formuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) konkrétní otázku procesního práva, na níž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V dovolání rovněž neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu považuje v této souvislosti za naplněný.

Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje (v této souvislosti) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , dostupného na nalus.usoud.cz). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci tedy byl dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně [týkající se kupř. užívání staveb, (ne)účelností jejich odstranění, veřejným zájmem a celospolečenským významem staveb atd.], na jejichž základě soudy nižších stupňů uzavřely, že v poměrech projednávané věci představuje odstranění předmětných staveb zjevné zneužití práva ve smyslu o. z. (a proto žalobu zamítly). V takovém případě není uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Proto nemohou přípustnost dovolání ve smyslu založit ani námitky žalobkyně směřující do právního posouzení věci samé, jsou-li založeny na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalovaná 1) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 24. 11. 2021

Mgr. David Havlík předseda senátu