Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2206/2021

23 Cdo 2206/2021-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Stavební klempířství Liberec s. r. o., se sídlem v Liberci, K Bucharce 247, PSČ 460 08, identifikační číslo osoby 28714814, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, proti žalované TM COMPLET s. r. o., se sídlem v Praze 5, Mrázovka 1098/9, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24120618, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o zaplacení částky 856 848 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 5. 2021, č. j. -237, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání [ ve vztahu k , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je nezbytnou náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) a současně podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ).

Vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , nezbytně předpokládá zformulování otázky hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu) a uvedení okolností, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci jde (má jít). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak [pro případ, že by v důsledku písařské chyby dovolatelka uplatňovala požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci odvolacím soudem (či soudem prvního stupně) byla dovolacím soudem posouzena jinak, poukazuje dovolací soud na to, že v tomto případě by se nejednalo o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], musí kromě zformulování příslušné právní otázky vymezit její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem nyní posouzena jinak.

Dovolatelka těmto požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostála. Nekonfrontovala dovolacímu soudu předloženou nesprávnost s jeho ustálenou rozhodovací praxí, jejíž změny se domáhá, neboť tuto neidentifikovala. Učinit tak lze buď uvedením spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, které danou rozhodovací praxi reprezentuje, nebo dostatečně určitým slovním popisem této rozhodovací praxe [např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. (N 234/75 SbNU 607), bod 21, ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ]. Dovolatelka však rozhodovací praxi dovolacího soudu, v níž by byla vyřešena právní otázka, která má podle ní být posouzena Nejvyšším soudem jinak, neoznačila, a to ani jedním z výše popsaných způsobů.

Výše uvedené platí i pro otázku přezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně (bod III. in fine dovolání), kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení (mimo jiné) jeho rozhodnutí závisí (bod 5. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud ostatně vysvětlil v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že i když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Z obsahu odvolání žalované rozhodně nevyplývá, že by byl kvalitou odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jakkoliv omezen v odvolací argumentaci.

Konečně měla-li by námitka také znamenat, že dovolatelka má za nepřezkoumatelné rovněž rozhodnutí odvolacího soudu, pak nepředkládá otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil a správnost řešení, které by mohl dovolací soud přezkoumat. Odvolací soud nepochybně neřešil, ani implicite, otázku, zda je jeho rozhodnutí přezkoumatelné či nikoliv. Dovolatelka v tomto případě nečiní nic jiného, než že vytýká odvolacímu soudu vadu řízení. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem kritériím stanoveným v neodpovídají (vzhledem k nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ). Proto také věta druhá výslovně stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.

Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , zdůraznil, že stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, přičemž pro poměry posuzované věci je z citovaného stanoviska klíčové, že odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické.

Vzhledem k absenci vymezení předpokladu přípustnosti dovolání Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě ( , a ), a proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatelky o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle však nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Jelikož Nejvyšší soud o dovolání bez zbytečných odkladů po předložení věci rozhodl, nebylo již třeba o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2021

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu