Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2744/2021

21 Cdo 2744/2021-283

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 327/4, proti žalovaným 1) QI investiční společnosti, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10, 2) Dražby.net s. r. o. sesídlem v Olomouci, Sokolská č. 584/11, IČO 48396389, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Tomkova č. 57/27, 3) Mgr. Ing. Petru Konečnému se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 1212/39, IČO 66242002, jako insolvenčnímu správci dlužnice H. M. T., narozené dne XY, bytem v XY, a 4) JUDr. Jarmile Cindrové se sídlem v Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociána č. 38, IČO 13559354, jako insolvenční správkyni dlužníkaM. P., narozeného dne XY, bytem v XY, o vyslovení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. dubna 2021, č. j. -209, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2), 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 4. 2021, č. j. -209, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že žalobce není osobou aktivně legitimovanou podle , o veřejných dražbách, k podání žaloby na neplatnost dražby ani ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu, který spadá do majetkové podstaty H. M. T., když již dne 4. 5. 2016 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, který stále trvá, a když žalovaná H. M. T., po níž se žalobce domáhá vrácení daru – druhé ideální poloviny bytové jednotky na základě žaloby podané dne 23. 10. 2018, je také v úpadku a tento dar se stal součástí majetkové podstaty dlužnice] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

K otázce, zda je úpadce aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení , o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. , který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 25/2007, anebo ke stejné otázce, je-li navrhovatelem dražby insolvenční správce, ustanovený v režimu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněném pod č. 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V těchto rozhodnutích byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná. K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) – jak vyplývá z ustanovení zákona o veřejných dražbách – jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce (dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. ).

Veřejná dobrovolná dražba provedená na návrh insolvenčního správce může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty, a nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně ( ), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor. Jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu výzva k vrácení daru učiněná po prohlášení konkursu musí být adresována insolvenčnímu správci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 112/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitky dovolatele, „že uplatněním vlastnického práva (výzvou k vrácení daru a poté podáním žaloby ze dne 21. 10. 2018 o vrácení daru) k druhé ideální polovině nemovitostí darovaných H. M. T. se obnovilo jeho vlastnické právo k ideální polovině nemovitostí po H. M. T. s účinky ex nunc, že tento původně darovaný podíl nebyl v jeho insolvenčním řízení pojat do majetkové podstaty, takže na jeho insolvenčního správce nepřešlo dispoziční oprávnění k němu, a mohl tak (bez ohledu na prohlášený konkurs) s takovým majetkem volně disponovat“, „což zakládá jeho věcnou legitimaci ve sporu o určení neplatnosti dražby“, pak zásadně přípustnost dovolání založit nemohou, když žalobce se snaží předložit spekulativní konstrukci vlastní skutkové verze posuzovaného případu (tedy, že je vlastníkem ideální poloviny nemovitostí po H. M. T.). Odvolací soud správně dovodil, že došlo-li k zápisu majetku, tj. druhé ideální poloviny dražených nemovitostí, do soupisu majetkové podstaty dlužnice H. M. T., lze s ním nakládat jen způsobem stanoveným , a podaná žaloba o vrácení daru je zcela mimo rámec předvídaný k uplatňování práv v průběhu insolvenčního řízení ( ), jak uvedeno výše.

Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Dovolatel v dovolání navrhl odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Obdobně je nutno posoudit i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku. Návrhem dovolatele na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu