Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3285/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Marka Plachého, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021 č. j. -283, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví zaručené y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, dne 4. 5. 2016 byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. Dne 25. 9. 2019 se konala dobrovolná elektronická dražba bytu původně spoluvlastněného stěžovatelem (v době konání dražby ve vlastnictví insolvenčních správců stěžovatele a druhé spoluvlastnice). Nemovitost byla vydražena společností QI investiční společnost, a. s. Stěžovatel se u Okresního soudu v Šumperku domáhal určení neplatnosti této dražby. Okresní soud rozsudkem ze dne 10. 6. 2020 č. j. -122 stěžovatelovu žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 8. 4. 2021 č. j. -209 potvrdil. Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelovo dovolání odmítl s odůvodněním, že právní názor odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že závěr Nejvyššího soudu o neoprávněnosti stěžovatele domáhat se rozhodnutí o neplatnosti dražby při nečinnosti insolvenčního správce je nezákonný a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Odepření možnosti hájit svůj majetek považuje za rozporné s právem na ochranu majetku. Nezohlednění některých důkazně podložených skutečností představuje dle stěžovatele odepření spravedlnosti. Konkrétně stěžovatel namítá, že se vrácení daru nemohl domáhat dříve, než nastaly okolnosti odůvodňující vrácení daru pro nevděk; řízení o vrácení daru není řízením incidenčním a nerozhoduje o něm insolvenční soud; insolvenčního správce stěžovatel o vrácení daru informoval; žádný zákon nezakazuje dárci domáhat se vrácení daru i po prohlášení konkursu na majetek obdarovaného. Závěrem stěžovatel navrhuje zrušení , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů pro rozpor s ústavním pořádkem.

5. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k ústavní stížnosti popisuje okolnosti, které vedly k dražbě nemovitosti. Upozorňuje na , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého platí, že nebyla-li vylučovací žaloba podána proti insolvenčnímu správci včas, je označený majetek pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně. Stěžovatel mohl své nároky uplatnit standardní cestou, na tento postup nicméně rezignoval, neboť řízení o vylučovací žalobě ani nezahájil. Žádný ze způsobů zpeněžení majetkové podstaty podle nezakládá aktivní legitimaci dlužníka k podání opravných prostředků. K návrhu na zrušení zákona o veřejných dražbách konstatuje, že skutečnost, že úpadce není povolanou osobou k účasti na dražbě, je odůvodněna tím, že ke zpeněžení majetkové podstaty dochází až po zajištění zajištěných pohledávek.

6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

8. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

9. Ze samotné argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, které vedl již v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy se s argumenty stěžovatele vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní soud shledává závěry obecných soudů udržitelnými; do výkladu a aplikace podústavního práva nenáleží Ústavnímu soudu vstupovat. Na ústavní úrovni Ústavní soud žádnou vadu neshledal.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu