Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1295/2021

22 Cdo 1295/2021-799

USNESENÍ

R. P.

M. P.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze, Na baště sv. Ludmily 252/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. -758, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 924 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Sylvy Sedláčkové.

Stručné odůvodnění:( )

Účastníci řízení byli od roku 1987 manžely, jejich manželství zaniklo rozvodem k 30. 7. 2014. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále také „SJM“); předmětem dovolacího řízení jsou již výhradně otázky ocenění obchodního závodu žalovaného a rovnosti podílů účastníků na společném majetku.

Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 8. 2019, č. j. -556, řízení ve vztahu k některým položkám navrženým k vypořádání zastavil (výrok I), společné jmění účastníků řízení vypořádal tak, že část přikázal žalobkyni (výrok II), část žalovanému (výrok III), a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 1 363 795 Kč na vyrovnání podílů (IV); výroky V-VII rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. -758, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku III tak, že žalovanému se nepřikazuje obchodní závod [výrok I a)], a ve výroku IV opravil výpočet částky určené na vypořádání podílu žalobkyně [výrok I b)]; v napadeném výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II). Výroky III a IV rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále také „ ”). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, a dále na řešení otázek, které nebyly v judikatuře dovolacího soudu dosud řešeny.

Obsah všech rozhodnutí ve věci, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje ( ).

Dovolání není přípustné.

K rovnosti podílů:

Dovolatel namítá, že závěr odvolacího soudu o rovnosti podílů neodpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (zmiňuje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. ). Odvolací soud totiž nezohlednil, že na provozu a udržování obchodního závodu – a tedy na nabytí majetku v SJM – se podílel výhradně žalovaný; žalobkyně se nezasloužila o nabytí majetku v SJM, a to ani v době, kdy děti účastníků byly již starší či zletilé, a žalobkyni tak nic nebránilo v profesní realizaci. Dále namítá, že tvrzení žalobkyně o tom, že pečovala o rodinu a děti a podílela se také na nabytí společného majetku, nebyla v řízení prokázána.

Rovnost podílů obou manželů na společném majetku je základním východiskem při vypořádání společného jmění manželů [ , – dále také jen „o. z.”]. Odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) v řízení o vypořádání společného jmění manželů je postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. ); těmi mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. ).

Podle § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

Proto pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. ).

Protože určení výše disparity vypořádacích podílů je – na základě zohlednění všech těchto okolností – na úvaze soudu, dovolací soud zpochybní úvahu soudů rozhodujících v nalézacím řízení o splnění či nesplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů jen v případě, pokud by tato úvaha byla zjevně nepřiměřená (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. ).

Tvrdí-li dovolatel, že v řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že pečovala o rodinu a děti a podílela se také na nabytí společného majetku, zpochybňuje tím skutkové závěry odvolacího soudu. Nicméně od 1. 1. 2013 nelze v dovolání skutková zjištění odvolacího soudu úspěšně zpochybnit; dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Úvahu o rovnosti (paritě) podílů odvolací soud nadto podrobně a přesvědčivě odůvodnil (srovnej zejm. bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž závěr založil zejména na zjištění, že za trvání manželství oba účastníci pracovali, po dobu osmi let dokonce společně v obchodním závodu žalovaného; pouze po dobu jednoho roku byla žalobkyně registrována jako uchazečka o práci na pracovním úřadě. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně se starala o děti a pečovala o společnou domácnost, na kterou žalovaný s ohledem na své pracovní zaneprázdnění neměl čas, čímž vytvářela žalovanému zázemí, aby se mohl svému podnikání úspěšně věnovat.

Nebyly tedy prokázány podmínky pro odklon od rovnosti podílů, závěr o jejich rovnosti tak dovolací soud neshledává zjevně nepřiměřený.

Dovolací soud konečně nepovažuje nyní projednávanou věc za srovnatelnou s případem světově úspěšného sportovce, jehož zvýšenou zásluhu na nabytí společného majetku soudy zohlednily odklonem od rovnosti podílů v poměru 60:40 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. ). Jakkoli příjmy z podnikání dovolatele v nyní projednávané věci byly nadprůměrné, situace není srovnatelná s případem světově úspěšného sportovce, dosahujícího v rozhodné době zcela mimořádných příjmů na úrovni stonásobku průměrné mzdy.

K ocenění obchodního závodu žalovaného:

Žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že na posuzovanou věc nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také „Rc 103/2020“), podle kterého při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle , , se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu (odkazuje též např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. ). Protože obchodní závod žalovaného v době rozhodování odvolacího soudu již neexistoval, měl odvolací soud vycházet z hodnoty obchodního závodu k datu ukončení podnikatelské činnosti (222 000 Kč), nikoli z jeho hodnoty v době zániku společného jmění manželů.

Odvolací soud uvedl, že s ohledem na zásadu formulovanou v Rc 103/2020 by měl při ocenění obchodního závodu žalovaného vycházet z jeho stavu v době rozhodování soudu, v té době však již obchodní závod neexistoval, neboť jej žalovaný v červenci 2020 ze své vůle zrušil. Důkladně proto zvažoval, jak spravedlivě upravit poměry mezi účastníky, a dospěl k závěru, že je nutné vycházet ze stavu obchodního závodu v době zániku SJM. Měl na jedné straně zato, že zrušení živnostenského oprávnění, potažmo obchodního závodu, bylo účelové, motivované snahou dovolatele o získání zbylých finančních prostředků z podnikání (proto nelze vyjít ze snížené hodnoty po zrušení živnostenského oprávnění), na druhé straně by však nebylo vůči žalovanému spravedlivé zohlednit zvýšení hodnoty obchodního závodu v době po rozvodu manželství zvýšením vypořádacího podílů žalobkyně, neboť na zvýšení hodnoty obchodního závodu po zániku manželství neměla žalobkyně žádnou zásluhu (proto nelze vyjít ani ze zvýšené hodnoty po zániku SJM). Odvolací soud proto při vypořádání vyšel – stejně jako soud prvního stupně – z hodnoty obchodního závodu ke dni zániku SJM (2 100 000 Kč); protože však obchodní závod v době vypořádání již neexistoval, žádnému z účastníků jej nepřikázal, pouze při vypořádání zohlednil, že se již žalovanému ze společného jmění dostalo finančních prostředků ve výši majetkové hodnoty obchodního závodu.

V rozhodnutí Rc 103/2020 Nejvyšší soud konstatoval: „Uvedené závěry činí Nejvyšší soud s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána (srov. MELZER Filip, TÉGL Petr a kol. – velký komentář. Svazek IV. -975. Praha: Leges, 2016, str. 592).“

Odvolacím soudem zvolené řešení proto samo o sobě není s tímto rozhodnutím v rozporu; dovolací soud je navíc považuje vzhledem k poměrům projednávané věci za přiměřené. Žalovanému zbyly z podnikání finanční prostředky ve výši odpovídající hodnotě obchodního závodu stanované znaleckým posudkem ke dni zániku SJM (2 100 000 Kč), navýšené dále o to, o co žalovaný vlastní prací zvýšil hodnotu obchodního závodu bez přispění žalobkyně po rozvodu manželství (dohromady 3 500 200 Kč). Jestliže se žalovanému ze společného majetku fakticky dostalo finančních prostředků ve výši celé ceny obchodního závodu ke dni zániku SJM, nebylo by vůči žalobkyni spravedlivé vycházet při vypořádání z hodnoty obchodního závodu v době ukončení podnikatelské činnosti (222 000 Kč). Vyšel-li proto odvolací soud za těchto okolností z hodnoty obchodního závodu ke dni zániku SJM, odpovídá jeho rozhodnutí aktuální rozhodovací praxi dovolacího soudu.

K námitce, že finanční prostředky ze zaniklého obchodního závodu patří dovolateli a jeho současné manželce, dovolatel – v rozporu s – žádným způsobem nevymezuje přípustnost dovolání; dovolací soud se proto takovou námitkou nemohl zabývat. Ostatně odvolací soud se s touto námitkou přesvědčivě vypořádal.

Konečně zbývá uvést, že proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [ ]; ani touto částí dovolání se proto dovolací soud nezabýval.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 7. 2021

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu