Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1322/2021

30 Cdo 1322/2021-215

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. S., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. -187, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 3. 6. 2020, č. j. -148, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 29 600 Kč, (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 325 000 Kč a 50 300 Kč (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé potvrdil, v zamítavém výroku II o věci samé rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 4 692,75 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadl ve výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Posuzované dovolání, pokud v něm žalobce napadal závěry odvolacího soudu týkající se nemajetkové újmy, neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť postrádá jakoukoli argumentaci, žalobce tedy náležitě nevymezil důvod dovolání ( ). Z dovolání není ve vztahu k nemajetkové újmě patrné, kterou otázku či otázky hmotného nebo procesního práva měl žalobce za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, ani při řešení které otázky hmotného nebo procesního práva se dovolací soud od své dřívější (žalobcem neoznačené) judikatury má nově odchýlit. Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)].

Pokud žalobce v dovolání namítal existenci tzv. opomenutého důkazu, se kterým se podle jeho názoru odvolací soud nevypořádal v napadeném rozhodnutí (šlo o žalobcem navržený znalecký posudek Ing. Balnara), neobsahuje dovolání náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce náležitě nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v souvislosti s touto námitkou pouze parafrázoval obsah ustanovení , aniž by konkretizoval, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely ( ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ). Tento účel však nebyl v posuzovaném případě žalobcem naplněn.

Námitka žalobce, že ke snížení hodnoty nemovitosti došlo v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ), jestliže přihlédl k tomu, že ke snížení hodnoty nemovitosti došlo (s odkazem na závěry znaleckého posudku) v důsledku nedostatku její údržby ze strany spoluvlastníků. Nedostatek péče o společnou věc ani narušené vztahy mezi spoluvlastníky navzájem nemohou být skutečností přičitatelnou státu. Přiléhavý potom není ani odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. . Posledně uvedené rozhodnutí se danou problematickou zabývalo jen okrajově, nadto v něm bylo zdůrazněno, že nárok na náhradu škody proti státu lze uplatnit jen za splnění (všech) podmínek stanovených v zákoně č. , mezi něž patří i to, aby mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou existoval vztah příčinné souvislosti. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. ].

V daném případě to znamená, že by bylo možné nesprávný úřední postup považovat za příčinu poklesu hodnoty nemovitostí pouze v případě, že by jinak (nebýt zjištěných průtahů) k poklesu její hodnoty nedošlo (viz zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. ). Jak je výše uvedeno, odvolací soud své rozhodnutí založil na tom, že ke snížení hodnoty nemovitosti došlo výlučně v důsledku nedostatku její údržby. Pokles hodnoty nemovitosti tedy nebyl odvislý od délky posuzovaného řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 8. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu