Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3641/2020

33 Cdo 3641/2020-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. Ch., bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem Praha, Rybná 716/24, proti žalované Městské části Praha 2, se sídlem Praha 2, náměstí Míru 600/20, identifikační číslo osoby 00063461, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 895/6, o uložení povinnosti žalované přijmout návrh usnesení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. -232, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2019, č. j. -202, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované přijmout návrh usnesení zařazený do programu 9. řádného zasedání zastupitelstva Městské části Praha 2 konaného dne 19. 9. 2016 pod bodem č. 35, kterým vysloví souhlas s prodejem jednotky č. XY, způsob využití - byt, vymezené podle v budově č. p. XY na adrese XY, která je součástí pozemku parc. č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY, katastrální pracoviště XY, na L. V. č. XY, katastrální území XY, obec XY, zahrnující byt č. XY umístěný ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. XY a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. XY o velikosti 1150/10422, přičemž s jednotkou je dále spojeno právo výlučně užívat sklepní kóji, do podílového spoluvlastnictví žalobkyně, V. Ch., rodné číslo XY, V. Ch., rodné číslo XY, a současně uloží uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k jednotce s bytem č. XY, s žalobkyní, s V. Ch., V. Ch., za podmínek uvedených ve vzorové kupní smlouvě o převodu vlastnického práva k jednotce s bytem č. XY, v nabídce koupě jednotky s bytem ze dne 13. 10. 2015 a v prohlášení o přijetí nabídky koupě jednotky s bytem ze dne 7. 3. 2016 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. -232, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I.), změnil výrok II. tak, že výše nákladů činí 1 500 Kč, jinak se potvrzuje (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), neboť dovolatelkou předložená právní otázka (zda je vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k jednotce vytvořena teprve až přijetím usnesení jejího zastupitelstva o schválení prodeje jednotky žalobkyni v případě, že žalobkyně splnila veškeré podmínky stanovené pravidly prodeje a metodickým pokynem, jejichž znění jsou rovněž schvalována usneseními přijatými zastupitelstvem žalované) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.

Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně uvedl, že schválení zásad prodeje obecních bytů zastupitelstvem obce ani schválení záměru obce podle , o obcích, resp. podle , o hlavním městě Praze, prodat nemovitý majetek není rozhodováním o nabytí a převodu nemovitých věcí, nepředstavuje návrh na uzavření převodní smlouvy a nebyl (ve smyslu , ) ani právním úkonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. , které Nejvyšší soud vydal v obdobné věci – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. ). Nejvyšší soud rovněž v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. ), vysvětlil proces vytváření vůle obce a jejího projevu navenek. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že usnesení zastupitelstva obce (příp. jeho rady) ještě nepředstavuje právní úkon, jakožto projev vůle obce směřující ke vzniku, změně, nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, nýbrž je vnitřním aktem obce a navenek nemá právní účinky. Závěr odvolacího soudu, že žalované na základě usnesení zastupitelstva o schválení zásad prodeje obecních bytů povinnost uzavřít konkrétní kupní smlouvu se žalobkyní nevznikla, je s uvedenou judikaturou v souladu.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu