Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1568/2021

24 Cdo 1568/2021-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce F. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17, proti žalovanému Z. H., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Kociánem, advokátem se sídlem v Plzni, Jetelová 254/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. -85, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2020, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rokycanech (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. ledna 2020, č. j. -85, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. října 2020, č. j. -138, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle , avšak nevymezil v něm žádnou ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde.

V podaném dovolání dovolatel pouze cituje ustanovení , aniž by konkrétně uvedl, která ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání by měla být splněna. Přitom z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že k projednání dovolání pouhá citace ustanovení (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , a ze dne 15. října 2014, sp. zn. ), nevymezuje-li dovolatel konkrétním způsobem předpoklad přípustnosti dovolání.

Jak již bylo shora vyloženo, z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné.

Povinností dovolacího soudu ovšem není dotvářet za dovolatele dovolací důvod či předpoklady přípustnosti dovolání. V této souvislosti lze připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze 26. června 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.

Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d.

Přípustnost dovolání nezakládá ani poukaz dovolatele na to, že: „Ústavní soud ve své judikatuře uzavřel, že nelze tolerovat orgánům veřejné moci a soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikované nespravedlnosti… tam kde existuje rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným, je rozhodující stav skutečný a dobrá víra v údaje obsažené v katastru nemovitostí je v podstatě irelevantní.“, když ani v této souvislosti dovolatel nevymezil otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by podřadil pod některý z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení

Prostá právní polemika přípustnost dovolání nezakládá.

K (jiným) vadám řízení lze přihlédnout pouze v případě přípustnosti dovolání (srov. ), což se netýká této věci.

Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyly dovolatelem odstraněny v zákonné lhůtě ( , a ); dovolání bylo proto podle odmítnuto.

Nad rozsah výše uvedeného (tj. bez vlivu na výsledek tohoto dovolacího řízení) Nejvyšší soud zdůrazňuje, že judikatura Nejvyššího soudu, jakož i judikatura Ústavního soudu vycházela ve vztahu k předchozí civilní i katastrální úpravě (tj. ve vztahu k , , v rozhodném znění, a , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v rozhodném znění), kterou je třeba na daný případ použít, z následujících závěrů:

1. Smluvní převod vlastnictví je ve smyslu § 133 obč. zák. byl dvoufázový; rozlišoval se právní důvod a právní způsob nabytí vlastnického práva.

2. Kupní smlouva směřující k převodu vlastnického práva představovala právní důvod jeho převodu, aniž by sama o sobě převod způsobila. Převádělo-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti, byl právním způsobem nabytí vlastnictví předmětu převodu vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí ( obč. zák.). Vlastnické právo přecházelo na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu vydaného příslušným orgánem v řízení o povolení vkladu, který se zahajuje na návrh účastníků (srov. , , , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31. prosince 2013). Kupní smlouva měla tedy pouze účinek obligační, neboť zavazovala zcizitele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším úkonem, který byl právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2000, usnesení téhož soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. , ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. , nebo ze dne 7. dubna 2021., sp. zn. ).

Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud (stejně jako i soud prvního stupně) z vyložených (v ad 1 a 2) ustálených judikatorních závěrů vycházel (vycházely). Dovolatel v dovolání (v rámci jím uplatněné prosté právní polemiky) zaujímá (s ohledem na vyloženou právní úpravu a závěry judikatury) zcela neopodstatněný právní názor, že již existence uzavřeného (v daném případě dvoustranného) právního úkonu – předmětné smlouvy o převodu nemovitosti (kupní smlouvy) naplňuje předpoklad k tomu, aby rozhodující soud na základě podané žaloby deklaroval tvrzené vlastnické právo dovolatele k předmětným nemovitostem (respektive nyní k nemovitým věcem), a to při absenci rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch dovolatele podle uvedené převodní smlouvy.

S přihlédnutím k výše uvedenému nelze ani přisvědčit argumentaci žalobce, že za popsaného stavu, s ohledem na zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu, „je oprávněn i v souladu s ust. d zhojit (daný právní stav) určovací žalobou…“, neboť právo dovolatele na spravedlivý proces nemá v daných souvislostech žádnou spojitost se skutečností, že příslušný katastrální úřad na základě předmětné kupní smlouvy ve prospěch dovolatele nepovolil vklad vlastnického práva, pročež – jak již shora bylo vyloženo – nebyla splněna druhá fáze pro právní perfekci řádného převodu vlastnického práva podle smlouvy vkladem práva.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( ).

Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu