Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2776/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Františka Kellnera, právně zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, sídlem Míru 21/17, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2021 č. j. -245, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 10. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s d.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. 1. 2020 č. j. -85 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatel domáhal určení, že je výlučným vlastníkem blíže určeného pozemku. O odvolání stěžovatele bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. -138 rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto. Dovolací soud přitom dospěl k závěru, že stěžovatel nevymezil řádně podmínky přípustnosti dovolání a z toho důvodu jej odmítl pro vady.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry Nejvyššího soudu, přičemž poukazuje na své dovolání, v němž podle svého názoru předpoklady přípustnosti vymezil. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje stěžovatel v otázce právního posouzení vzniku závazkového vztahu, založeného mezi účastníky kupní smlouvy a právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Dále měl stěžovatel vymezit dovolací důvod spočívající v zásadní právní otázce právních účinků vkladu vlastnického práva, a to v případě, že se jedná o neoprávněný a nezákonný zápis exekutorského zástavního práva. Další právní otázkou zásadního významu, jejíhož posouzení se stěžovatel v dovolacím řízení domáhal, byl zánik účinku exekučních titulů ve vazbě na nahrazení projevu vůle.

Podle stěžovatele byl zkrácen na právu, aby jím podané dovolání bylo řádně v dovolacím řízení projednáno.

III.

Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. , načež uzavřel, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

, N 98/15 SbNU 17).

K napadenému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud uvádí, že z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že odmítne-li Nejvyšší soud dovolání, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. V postupu Nejvyššího soudu v posuzované věci však Ústavní soud porušení ústavnosti neshledal, neboť z vyžádaného spisu zjistil, že dovolání stěžovatele obsahuje vady zjištěné Nejvyšším soudem, když v něm není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ve spojení s ) a dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu neobsahuje zákonné náležitosti ( ). I z ústavní stížnosti vyplývá (str. 5), že stěžovatel směšuje předpoklady přípustnosti dovolání s důvody dovolání. Za takového stavu věci nelze Nejvyššímu soudu vytknout, že dospěl k závěru o vadách dovolání.

Ústavní soud je toho názoru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele a z toho důvodu předmětnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu