Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1576/2021

28 Cdo 1576/2021-839

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně HANIKI s.r.o., identifikační číslo osoby 241 82 851, se sídlem v Kájově, Kájovská 11, zastoupené Mgr. Antonínem Menzelem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Tří lvů 252/13, proti žalované AGROCON Kájov s.r.o., identifikační číslo osoby 608 27 548, se sídlem v Kájově, Křenov 1, zastoupené JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6, o zaplacení 909 687 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2020, č. j. -782, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í(dle ) :

Žalobkyně (dále i jako „dovolatelka“) dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 10. 2019, č. j. -716, ve výrocích II až VI, jímž byla zamítnuta žaloba v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 539 846,30 Kč se specifikovanými úroky z prodlení jako bezdůvodného obohacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu (výrok I rozsudku odvolacího soudu); zároveň bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „ “; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, ], neboť – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání a absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. větu první

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. .

K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu ), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. .

Příslušná pasáž dovolání (článek I) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostála dovolatelka ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu ( a 3 ) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (shodně i shora odkazované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. , bod 39. odůvodnění).

Z odkazu na ustanovení „ , b), odst. 3 “, z nějž dovolatelka dovozuje důvodnost podaného dovolání, je přitom patrno, že při podání dovolání vycházela z nesprávného názoru, že přípustnost (a důvodnost) dovolání v dané věci se řídí ustanoveními ve znění účinném do 31. 12. 2012 (ačkoliv dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno až po uvedeném datu; k tomu srovnej – s použitím argumentu a contrario – článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Uvádí-li pak dovolatelka, že dovolání podává z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [s odkazem na „ “], přehlíží, že podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Naznačuje-li dovolatelka možné vady řízení (neprovedení jí navržených důkazů – znaleckého posudku, mapky zobrazující polohové určení pozemků), jde o argumentaci bezcennou i proto, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, (jen) je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. ). V dané věci přitom nejde ani o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, a ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130), ba ani jít nemůže, neboť odvolací soud žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení jeho rozhodnutí závisí, neřešil (nehledě již na to, že dovolatelka ani žádnou otázku, která by splňovala kritéria uvedená v ustanovení v dovolání neformulovala).

Ohlašuje-li dovolatelka (v článku III dovolání), že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (byť tak činí prostřednictvím odkazu na ustanovení „ “), jež významově odpovídá (způsobilému) dovolacímu důvodu dle , části věty před středníkem, , pak ovšem ani v této části nedostála požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (vymezení těchto předpokladů i zde zcela chybí).

Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i s použitím důvodu „dle “, namítajíc, že „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, sluší se uvést, že v režimu dovolacího řízení dle v rozhodném znění (ovšem již s účinností od 1. 1. 2013) nejde o způsobilý dovolací důvod.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není pak ani kritika samotných skutkových zjištění odvolacího soudu (napadá-li dovolatelka výsledky provedeného dokazování, jež se staly podkladem pro závěr soudu o kvantifikaci bezdůvodného obohacení); k tomu přiměřeně znovu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady, jež v dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti s podáním stručného vyjádření k dovolání, které však nebylo lze věcně projednat již pro jeho vady, nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 7. 2021

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu