Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1329/2021

21 Cdo 1329/2021-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Univerzity Hradec Králové se sídlem v Hradci Králové, Rokitanského č. 62, IČO 62690094, proti žalovanému T. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 29, o určení, že byly splněny podmínky pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2020 č. j. -89, takto:

I. Dovolání žalovaného seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2020 č. j. -89, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. (proti němu podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. ) se v posuzované věci nepoužijí, neboť k prodloužení pracovního poměru žalovaného došlo dne 30. 6. 2010 (tedy poté, co bylo novelizováno ustanovení , o vysokých školách), pak přehlíží, že dovolací soud v uvedeném rozsudku provedl obecný výklad přechodného ustanovení čl. X , podle něhož pracovní poměry na dobu určitou, které vznikly, byly opakovaně sjednány nebo byly prodlouženy v době do 31. 12. 2011, se i po tomto datu řídily „dosavadními předpisy“, tj. právní úpravou dopadající na ně do dne 31. 12. 2011. Počet opakování pracovního poměru na dobu určitou je přitom nutné – s ohledem na datum účinnosti novely provedené a na ustanovení čl. X – uvažovat od vzniku (opakovaného sjednání nebo prodloužení) pracovního poměru na dobu určitou po 31. 12. 2011. Z hlediska tohoto výkladu je tak nerozhodná námitka dovolatele, že právní úpravy ustanovení zákona o vysokých školách ve znění do 31. 12. 2011 a ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2012 jsou si podobné. V posuzované věci je podle tohoto výkladu zřejmé, že pracovní poměr žalovaného se do 30. 6. 2012 řídil v souladu s ustanovením čl. X právními předpisy dopadajícími na něj před 1. 1. 2012, a to ustanovením zákona o vysokých školách ve znění účinném do 31. 12. 2011. Uzavřeli-li účastníci následně dodatky ze dne 18. 6. 2012 a ze dne 5. 6. 2015, postupovali v souladu s ustanovením ve znění účinném od 1. 1. 2012, neboť doba trvání pracovního poměru nepřekročila ani v jednom případě tři roky a pracovní poměr na dobu určitou nebyl (v době po 31. 12. 2011) opakován více než dvakrát. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2021

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu