Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2592/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Pozlera, zastoupeného Mgr. Janem Znojemským, advokátem se sídlem Velké náměstí 29, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2020 č. j. -89 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021 č. j. -121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " ") a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na svobodný výkon povolání dle a 3 y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel uzavřel se zaměstnavatelem pracovní smlouvu na dobu určitou do 30. 9. 2007. Pracovní poměr na dobu určitou byl následně prodlužován dohodami o změně pracovní smlouvy, od 1. 10. 2007 do 30. 6. 2010, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, od 1. 7. 2012 do 30. 6. 2015 a od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2018. Dne 28. 5. 2018 oznámil stěžovatel zaměstnavateli, že na základě , (dále jen " "), trvá na tom, aby byl nadále zaměstnán. Zaměstnavatel tento požadavek neakceptoval a podal žalobu o určení splnění podmínek dle .

3. Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu na určení, že při opakování pracovního poměru na dobu určitou do 30. 6. 2018 dle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 5. 6. 2015 byly splněny podmínky (výrok I.), dále zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr stěžovatele skončil uplynutím doby určité ke dni 30. 6. 2018 (výrok II.) a stěžovateli určil povinnost uhradit náklady řízení. Odvolací soud rozsudek nalézacího soudu změnil a určil, že při opakování pracovního poměru na dobu určitou do 30. 6. 2018 dle dohody o změně pracovní smlouvy z 5. 6. 2015 byly splněny podmínky , ve znění účinném k 5. 6. 2015. Určil, že pracovní poměr žalovaného skončil uplynutím doby určité ke dni 30. 6. 2018 (výrok I.). Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl, neboť nebyl splněný žádný z předpokladů přípustnosti dovolání dle

4. Stěžovatel namítá chybnou interpretaci práva odvolacím a dovolacím soudem spočívající v eliminaci platné a účinné právní normy (novelizovaný § 70 odst. 4 zákona o vysokých školách ve znění účinném od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011), která měla být aplikována na právní vztah mezi stěžovatelem a zaměstnavatelem.

5. Ústavní soud konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.

6. Obsah ústavní stížnosti představuje toliko polemiku se závěry obecných soudů a opakování již uplatněných námitek. Jedná se o polemiku vedenou v rovině práva podústavního a stěžovatel nesprávně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V kontextu výše vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

]. Odpovědi na přednesené otázky přitom byly stěžovateli spolehlivě osvětleny Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. provedl výklad ustanovení čl. X. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož pracovní poměry na dobu určitou, které vznikly, byly opakovaně sjednány nebo byly prodlouženy v době do 31. 12. 2011, se i po tomto datu řídily právní úpravou dopadající na ně do dne 31. 12. 2011. Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu rozhodl, že dodatky ze dne 18. 6. 2012 a 5. 6. 2015 byly uzavřeny v souladu s , ve znění účinném od 1. 1. 2012.

7. Výklad právních předpisů je činností rozhodování soudů a v rámci srozumitelnosti a jednotnosti právního řádu, jakož i předvídatelnosti rozhodovací činnosti je žádoucí, aby splňoval nároky ústavním pořádkem na sebe kladené. Tyto nároky výklad, uplatněný obecnými soudy v nyní rozhodované věci, splňuje.

8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu