Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1670/2021

20 Cdo 1670/2021-273

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Comfort Money s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2396/184, identifikační číslo osoby 24209589, zastoupené JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská č. 2396/184, proti povinným 1) V. M., narozené XY bytem XY, a 2) M. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1200/16, pro peněžité plnění, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2020, č. j. -253, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. prosince 2020, č. j. -253, k odvolání oprávněné výrokem I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. října 2019, č. j. -185, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou na základě pověření zdejšího soudu ze dne 5. prosince 2018 pod sp. zn. , a dále výroky II. a III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Predragu Kohoutkovi, Exekutorský úřad Tábor, náklady exekuce ve výši 7 925,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že je na místě zastavit exekuci podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pro nevykonatelnost exekučního titulu, jímž je v dané věci notářský zápis sepsaný L. M., notářským kandidátem notáře Mgr. Martina Říhy se sídlem v Plzni, dne 21. června 2017 sp. zn. N 187/2017, NZ 257/2017 a NZ 263/2017 (dále též jen „notářský zápis“), neboť z notářského zápisu nevyplývá právní titul pro povinné, dále není určitým způsobem sjednána lhůta plnění, když je odkazováno na plnění ve splátkách, avšak ve smlouvě o podnikatelském úvěru ani v notářském zápise splátky dohodnuty nebyly a za tohoto stavu soudy uzavřely, že povinní nemohli svolit k vykonatelnosti závazku a uznat dluh, který nevznikl. Odvolací soud dále přihlédl k podání oprávněné ze dne 15. prosince 2020, ze kterého se podává, že oprávněná souhlasí se zastavením exekuce, a že účastníci řízení nebudou požadovat náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, ve kterém namítala, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1981, sp. zn. , a rovněž od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2005, sp. zn. , tím, že v projednávané věci měl přednostně rozhodnout o návrhu oprávněné a nikoli povinných, neboť návrh oprávněného na zastavení exekuce má vždy přednost před návrhem povinného na zastavení exekuce. Dle dovolatelky odvolací soud nesprávně interpretoval podání oprávněné, když uvedl, že oprávněná souhlasila se zastavením exekuce. Z podání oprávněné však nevyplývalo, že by souhlasila s návrhem povinných na zastavení exekuce podle ustanovení , ale jednalo se o samostatné procesní podání, kterým oprávněná navrhovala zastavit exekuci podle ustanovení , a jenž má zcela jiné následky z hlediska vzniku překážky rei iudicatae, a proto rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení práva oprávněné na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu d. Dovolatelka dále namítla, že o jejím návrhu byl v souladu s ustanovením odst. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), oprávněn rozhodovat soudní exekutor a nikoli odvolací soud. Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka ve svém dovolání namítala, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle které návrh oprávněného na zastavení exekuce má vždy přednost před návrhem povinného na zastavení exekuce. Přípustnost dovolání však nemůže být takto založena, jelikož jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení , a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2017, sp. zn. , ze dne 18. července 2017, sp. zn. , a ze dne 19. července 2017, sp. zn. )

K námitce dovolatelky, že o jejím návrhu byl oprávněn rozhodovat soudní exekutor, dovolací soud konstatuje, že odvolací soud rozhodoval v rámci své funkční příslušnosti o odvolání oprávněné do rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu povinných na zastavení exekuce a v tomto ohledu mu nelze ničeho vytknout.

Vzhledem k nepřípustnosti dovolání se dovolací soud nezabýval ani případnými vadami řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 6. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu